Uplnou jistotu bychom nemeli mit vubec nikdy. Karl Popper na sklonku sveho zivota nabadal (shodou okolnosti v Praze koncem leta roku 1994), ze demokracie je nejvice ohrozena tehdy, kdyz se o ni lide prestanou strachovat. Kdy ji zacnou mit za samozrejmou, definitivni.

Snad si vsak mohou i starostlivi lide prece jen ponekud oddechnout, dostane-li se demokratickou cestou k moci - treti politicka garnitura. Tedy treti v poradi.

Tri garnitury

Po autoritarskem ci totalitnim extempore nastupuje garnitura prvni: revolucionari, vudcove prevratu, anebo jen ti, co byli u prevzeti moci; v demokratickem mereni sil spise drive nez pozdeji prohravaji. S moci to prilis neumeji, slo jim nikoli o ni, nybrz o demokracii vubec. Presto je to prekvapeni: tak i tihle, ktere jsme nosili na ramenou, mohou v demokracii prohrat? A tak snadno?

Na druhou garnituru, ktera prave onu prvni v demokratickych volbach vystridala, to zpravidla ucini velky dojem: tohle by se nam tedy stat nemelo! Nic bychom nemeli ponechat nahode... Proto byva prave druha garnitura v mocnem pokuseni vystrihat se vseho, co umoznilo porazku tech pred nimi: a to nejen lehkomyslnosti, chyb a opomenuti.

Nikdy nelze zcela vyloucit, ze se ji to podari a ze se opevni v zakopech moci tak dukladne, ze zadna treti garnitura ji neohrozi.

Nemusime si vubec prat, aby k tomuto tretimu vystridani doslo v techto volbach. Nemusime se ani trochu ztotoznit s temi, kteri budouci treti garnituru prave ted predstavuji. Ale meli bychom vedet, ze teprve toto treti stridani, demokraticky provedene, znamena, ze se sazenice demokracie v zemi ujala. Proto bychom meli neustale zkoumat, je-li mozne dobyt zakopy dnesni moci beznymi demokratickymi prostredky.

Partajnictvi a korupce

Zakopat se v mocenskych pozicich lze predevsim vhodnym rozestavenim lidi - nejlepe rovnou nasincu, anebo alespon lidi loajalnich ci poslusnych. A ovsem take koupenych. Tedy partajnictvim a korupci.

S vymezenim toho, co je korupce, nebyvaji problemy, ty byvaji s chytanim korupcniku. Partajnictvi lze ovsem sotva definovat jednoznacne. Je to jiste stranictvi prebujele, ale ani "prebujelost" neni snadne presneji vymezit. Znamena nejspise, ze politicke strany si pro sebe zabiraji vic, nez vyzaduje plneni jejich funkci: sjednocovat roztristene nazory a hodnotove preference obcanu; prostredkovat mezi jednotlivymi konfliktnimi zajmy; umoznit vyrust politickym elitam; a zejmena soutezit s jinymi stranami o moc a timto soutezenim onu moc kontrolovat. Politicke strany si zabiraji vic, protoze ziskavat moc - a pak si ji pokud mozno ponechat - je jejich prirozenosti. Dari se jim to jen tehdy, kdyz jim v tom nic a nikdo ucinne nebrani.

Co si politicke strany zabiraji navic? Jsou-li prave u moci, rozestavuji sve lidi i tam, kde by se melo prihlizet k odbornosti, neboli politizuji statni spravu. Zavazuji si samospravu tim, ze ji uplaceji: prideluji vice penez obcim, v nichz maji sve starosty ci sva zastupitelstva. Statni zakazky (a take uvery a zaruky od bank, ktere kontroluji, prispevky z fondu, v nichz maji rozhodujici slovo) umistuji tam, odkud pak mohou ocekavat podporu. Anebo docela konkretne: soudce Ustavniho soudu navrhuji poslanci podle vzajemne dohodnutych predstav jednotlivych stranickych klubu, nikoli vylucne podle odborneho hlediska. I statotvornou opozici vyrazuji z jakekoli spoluodpovednosti za reseni nejzakladnich otazek (napr. zahranicni politiky); rikaji pri tom, ze demokracie je prece vlada vetsiny.

A vubec: posiluji stat, protoze stat, to jsou prece ti, kdo momentalne vladnou. Cini tak primo, ale casteji neprimo. To kdyz pridusuji, omezuji, vytlacuji vetsinu spontannich verejnych, cili ne-statnich struktur obcanske sebespravy, svepomoci a sebeobrany.

Partajnictvi a korupce tak vyprazdnuji smysl demokracie, nebot tou neni vlada vetsiny, ale vlada pravidel, ktera umoznuji stridani vetsin. Partajnictvi a korupce brani tomu, aby se z dnesnich mensin mohla zitra stat vetsina.

Populismus

Partajnictvi a korupce jsou zaroven vodou na mlyn populismu - zprava i zleva. Nebyva malo tech, kteri nedokazi unest sve zklamani, a ti pak udelaji s demokracii kratky proces: ztotozni partajnictvi a korupci se samotnou demokracii. Fasismus i bolsevismus smetly nakonec parlamentni demokracii, ale zacaly prece kritikou korupce, nefunkcniho parlamentu, te Leninovy i Hitlerovy "zvanirny", nekontrolovanou moci politickych stran, bezmocnosti obcanu.

Pritom korupce a partajnictvi spolu souviseji vic, nez je milo. Korupce je dvoji: do vlastni kapsy a do stranicke pokladny (jisteze lze oboji zkombinovat). Kdyz se ta prvni korupce tu a tam prokaze, korupcnik je proste potrestan. Provaleny skandal se stranickou korupci vsak vede k masovemu zklamani, rozhorceni a k zasadnim uvaham, zda nenahradit strany, a tedy vubec parlamentni demokracii, necim docela jinym. Efektivnejsim, kontrolovatelnejsim, mene sobeckym. Takove uvahy vedou nakonec k ruznym variantam korporativismu - ale ten je zpravidla jen prechodem k fasismu ci bolsevismu. Kazda alternativa parlamentni demokracie je vsak horsi nez jakkoli nedokonala demokracie. Dokonce i nez ta korupcni. Ale tato parlamentni demokracie neni celou demokracii. A tak demokracii ohrozuji nejvice nikoli jeji otevreni nepratele, despotove a diktatori (na ty si dame zpravidla pozor), ale ti, kdo ji omezuji na pouhe stranictvi. Hned v patach jim totiz kraceji lide rozcileni, zklamani. A ti vyleji i dite.

Od korupce a partajnictvi k Narodni fronte

O tom vylevani po posledni valce bychom meli neco vedet, pokud se ovsem chceme rozpomenout.

Odboj proti nemeckym okupantum byl u nas dobou pravdy: vzdyt jen ti nejlepsi z nejlepsich tohoto naroda nezustali pri opatrnem vyckavani, nerku-li pri kolaboraci. A vetsina z tech statecnych se konce valky nedozila. Jejich predstavy a obavy tedy nelze zlehcovat: nikde mezi programy vsech odbojovych skupin, od krajni pravice po krajni levici, nenajdeme projev vule vratit se k politickemu systemu mezivalecne R.C.S. Tento politicky system predstavovalo v ocich mnoha lidi - nejspise v nespravedlive nadsazce - prave ono nepovedene, rozbujele politicke stranictvi. Vsichni proto hledali meze, pravidla, jimiz by se politicke stranictvi omezilo. S nedostatky parlamentni demokracie (kulminujici v dobe hospodarske krize a pak Mnichova) byla tak bohuzel odmitnuta i demokracie.

Vsichni hledali: od Benesova "stranotvorneho principu" (v knize "Demokracie dnes a zitra"), ktery by mel byt podle neho primo zakotven v ustave, nebylo daleko k myslence a pote k praxi Narodni fronty. A ta vedla uz primo do totality.

Mirna zatacka

Obcanska spolecnost a politicke strany

Obcanska spolecnost, to je ono neprehledne a neregulovatelne prostredi verejneho mezi statem a jednotlivcem. Muze politicke strany inspirovat, protoze je to nesesnerovany a neredukovatelny "zivot sam". Pritom je dokaze omezit: obcanska spolecnost se totiz dokaze o ledacos postarat sama; bez statu, tedy i bez stran, ktere o stat vzdycky usiluji.

Treti stridani vyzaduje dat zastupitelske demokracii, co jeji jest. Prave tolik, ne vic.