na prazskem Hrade znamenala skutecnou udalost, prinejmensim z dvojiho hlediska. Predne jako dodatecny objev tohoto velkeho architekta, ktereho ma sice kazdy prazak na ocich pomerne casto, a presto ho zpravidla vlastne nevnima. Jeho prazska cinnost byla totiz typickym plodem te neobvykle velkoryse doby pocatku stoleti (sverila mu stavbu kostela na Vinohradech), ktera sice se vznikem samostatneho Ceskoslovenska nenavratne skoncila, avsak dozivala prave na Hrade pod primou patronaci Masarykovou.

Tak mohl Plecnik v Praze uskutecnit radu vyznamnych staveb, ktere vsak vzapeti po svem dokonceni pusobily jaksi anachronicky nebo prinejmensim cize. Velkorysost, s niz dal Masaryk v Lanech i na Hrade volnou ruku cloveku, ktery mu svymi nazory nemohl byt prilis blizky, by si zaslouzila zvlastni pozornost v ramci jinak spise chude kapitoly "Masarykova vztahu k umeni". Paradoxne naopak kontrastuje s tim, ze Pelcnik, tento frantiskansky zbozny muz, napriklad do katedraly nikdy nepronikl: tam tehdy jeste doznival Hilbert a nastupoval - Max Svabinsky.

Vystava predstavila dobre zname Plecnikovy projekty, jako treba zmineny kostel Srdce Pane, v jejich genezi a vyvoji, ale i stranky temer nezname - napriklad pozoruhodne umeni liturgicke. Ve zvlastni expozici stanuli vedle sebe Plecnikovi prazsti i lublansti zaci, na prvem miste asistent a pokracovatel Ota Rothmayer. Autori vystavy pozoruhodne vyuzili toho, ze cely Hrad je vlastne Plecnikovou expozici a vystavu usporadali jako jakysi beh za pokladem: navstevnik - pravda, za peniz nikterak levny - dostava do ruky planek a s nim i ulohu, najit a obehnout petatricet zastavek. Kazda je navic zretelne oznacena a peclive popsana - misty snad az prilis dukladne. Vrchol expozice, vystava 25 mesnich kalichu ve Vratislavove palaci, je na same hranici mezi pusobivosti a vystavnickym kycem: v zatemnenem romanskem sale sviti jen zlate predmety, umistene ve vysi oci jaksi v prostoru a divaka provazi tlumeny latinsky choral. V efektni instalaci si vystavene kalichy sice nemuzete poradne prohlednout - byly by zrejme zajimave i po remeslne strance - nicmene celek pusobi impozantne.

Nejpozdeji na tomto miste si vsak navstevnik uvedomi i druhou pozoruhodnost teto expozice. Obchuzka od exponatu k exponatu mu totiz postavi pred oci neuveritelne bohatstvi prazskeho Hradu. Jak se behem poslednich sesti let postupne oteviraji dalsi a dalsi prostory, zahrady, saly, terasy i chodby, muze pozorny navstevnik najednou nejen sledovat stopy tisicilete historie teto jedinecne stavby a obdivovat jednu po druhe, ale vystupuje pred nim cela skutecnost houzevnateho usili o ceskou statnost. Pres vsechna preruseni, lidska i prirodni, pres vsechny pohromy i obdobi unavy ci otupelosti se zde znovu a znovu navazuje na kamenne dedictvi predchudcu, jez na rozdil od stop pisemnych jaksi vylucuje kazdou pretvarku. Na nove otevrenem balkone Vladislavskeho salu, na strese Terezianskeho kridla nebo na Moravske baste se tak nabizi nejen krasny pohled na Prahu, ale jakysi zvlastni zazitek soustredene cinnosti staleti, na nemz i dnes stojime. Prusecik dob, ktere sly za velice rozdilnymi cili, ktere si vsak ve sve stavebni cinnosti podivuhodne rozumely. A rozumel jim i Plecnik.

Jan Culík | Department | Home