Verejna vystoupeni predsedkyne dolni snemovny britskeho parlamentu Betty Boothoroydove v Praze byla pro ceskou demokracii tak trochu jako navsteva z nezname planety. Dychala z nich politicka kultura, o ktere si zatim muzeme nechat jen zdat.

Nezbylo nez si znovu pripomenout, ze demokracie neni jen soustava instituci a mechanismu, ale predevsim jiste vzite postoje a chovani vetsiny populace i politicke reprezentace, ktere jsou zalozeny predevsim na toleranci. Na tolerovani tech druhych, at uz jsou jakkoliv odlisni, a na tolerovani jinych nazoru. Ve skutecne zabehnute britske demokracii, je opozice povazovana nikoliv za nutne zlo, ale za cosi, co ctime a co podporujeme, vedomi si skutecnosti, ze bez opozice demokracie zdegeneruje.

V ceskych pomerech jsme v minulych ctyrech letech na tuto skutecnost trochu zapomneli. Slaba a neefektivni opozice byla prehlizena a jeji navrhy na reseni toho ci onoho temer automaticky smetavany do koalicniho odpadkoveho kose. Opozice se pro zmenu zase jen malokdy snazila mluvit opravdu konstruktivne. Sebevedome vlade se slo "po krku", hystericke opozici nikdo nenaslouchal. Neslo o dialog, jakkoliv by byl vzruseny, slo o arogantni ignorovani na jedne strane a nekultivovany, neproduktivni krik na strane druhe.

Vysledkem bylo to jedine mozne: dialog hluchych, v nemz se velke ukoly doby casto resily bez naslouchani jinym nazorum. Tem na druhe strane politicke bariery se nenaslouchalo z principu. Toto nenaslouchani z principu se ted vraci jako bumerang v podobe nesvaru a skandalu, ktere vysledky voleb vyplavuji na povrch.

Zatimco mnozi cesti politici zabredli do malicherneho hastereni ci ignorovani tech, "kdo nejsou s nami", volici si zacali podvedome uvedomovat, ze aroganci moci lze zabranit pouze tehdy, bude-li existovat silna opozice. A take, ze samotnou opozici lze "vychovat" k odpovednemu chovani pouze tehdy, pokud ji dame moznost neco ovlivnit. Jak ukazuji pruzkumy verejneho mineni, z techto duvodu volilo opozici mnoho lidi.

Veci se ted mozna budou delat pomaleji a nektere vubec, nebot nebude dostatek souhlasu. Ale transparentneji, po radne diskusi, pod verejnou kontrolou reprezentovanou opozici. Opozice, ktera je brana vazne, se sama stava odpovednejsi, nebot za chod mnohych veci neprimo odpovida. Jak pravila Betty Boothoroydova, je zdrave, kdyz si vlada i opozice museji neustale uvedomovat, jak snadno si mohou sve pozice vymenit. Vede to k vetsi odpovednosti na obou stranach.

Cesti politici se dobre naucili politikarit, ted se budou muset ucit, jak delat politiku. Uz to samo osobe neni spatne. Ne vse je totiz mozne merit petiprocentnim rustem narodniho duchodu. Je dokonce mozne argumentovat, ze pro budoucnost nasi demokracie je momentalne dulezitejsi, abychom se naucili mluvit jeden s druhym, tolerovat sve nazory, a prestat se divat na svet cernobile.

Vlada se musi naucit vladnout s tim, ze respektuje opozici, a opozice oponovat s tim, ze respektuje vladu. Ceska spolecnost a ceska media by se take mela divat na skutecnost barviteji nez dosud, aby postupne vyprchalo ono zatim vsudepritomne post-komunisticke nalepkovani, kadrovani, a snaha prebit nase soupere za kazdou cenu.

Jan Culík | Department | Home