Do Policky, na setkani mladych lidi z Cecha a Nemecka, jsem odjizdel varovan, ze s mladymi Nemci se da bavit maximalne o McDonaldovi a Simmelovi. Nebyla to pravda.

V patnacti skupinach se debatovalo o ruznych tematech. Ta moje se zabyvala historii cesko-nemeckych vztahu. Jiz prvni den me prekvapil rozdil mezi Cechy a Nemci. Prestoze jsme byli zhruba stejne stari, meli nasi hoste sirsi rozhled, znalosti, vetsi zajem o problematiku a lepsi schopnosti mluvit a argumentovat. My jsme pusobili dost zakriknute. Nejmarkantneji se to projevilo, kdyz do nasi diskuse vstoupili oba prezidenti. Zatimco Cesi byli jejich pritomnosti zcela konsternovani, nemecti kolegove se jimi vubec nenechali vyrusit.

Priciny teto nerovnovahy mohou byt dve. Za prve vyber ucastniku. Z nasi strany mi pripadal mirne chaoticky - spise se preferovala znalost reci nez tematu, prevazovali gymnaziste, chybelo napr. vice studentu politologie, sociologie ci historie. Naopak vetsina ucastniku z nemecke strany se jiz angazovala v ruznych stranach, spolcich a jejich mladeznickych organizacich. Byli tu zastupci Ackermann-Gemeinde, Junge Action, Zelenych. Druhy duvod je v rozdilne celkove urovni a moznostech. V povalecnem vyvoji Nemecka vzniklo mnoho demokratickych spolku a tudiz byla moznost dozvidat se, ucit se naslouchat, a take mluvit, argumentovat. V nas, snad od dob pionyrskych schuzek, pretrvava nechut k organizovanemu sdruzovani a spise mame snahu nepatrit nikam. A asi porad nam schazi sebevedomi.

Prekvapil me i rozdil v zajmu medii z obou stran. Cesti novinari se zajimali hlavne o prezidenty a vlastni akce byla pro ne druhotna. Nemecti novinari meli znacnou prevahu a zajimali jsme je i my a nase nazory. Mam pocit, ze ceska media hledaji predevsim problemy ve vztazich mezi nami. A tak je vic zajima rozkopani vencu v Terezine, nez setkani mladych Cechu a Nemcu, ktere vyznelo velmi pozitivne.

Od mnoha ucastniku z obou zemi zaznel i nazor, ze je treba zamerit se na vztahy soucasne a budouci, spory minulosti prenechat "starym". Myslim si, ze tento nazor je nejen nepravdivy, ale i nebezpecny. Pokud o problemech nasi minulosti nebudeme mluvit, nemuzeme dospet ke konsensu. Rozdilna interpretace minulosti bude generacemi predavana a bude vzdy zdrojem neporozumeni, nepochopeni a antagonismu mezi nami. Je treba o spornych vecech mluvit, naslouchat druhe strane, snazit se hledat spise chyby vlastni, nez provineni druhych. Meli bychom najit spolecny pohled na minulost a jeji hodnoceni, ktere by byl schopen akceptovat jak prumerny Cech, tak i Nemec, a to i sudetsky.

Jednim z krucku v tomto smeru bylo i setkani v Policce.

Jan Culík | Department | Home