a moznostem jejich potrestani venovala vyrocni konferenci Evropska nadace v Krizove v polskem Slezsku. Domaci ucastniky nejvice vzrusovalo v Polsku nyni velmi aktualni temae zuctovani s komunismem. Predvolebni lez presidenta Kwasniewskeho, ktery si prisvojil vysokoskolske vzdelani, ac je uplne nedokoncil, nemusi nekdo pokladat za tragickou. Vaznejsi je obvineni resignovavsiho premiera Oleksyho ze spoluprace se sovetskou rozvedkou: muze pak obcan duverovat svemu statu, i kdyz jsou jeho predstavitele platne zvoleni? Co pak znamena vlada prava?

Pozvani referenti strucne shrnuli situaci ve svych zemich. V Nemecku se kazdy obcan muze seznamit se svymi akty a kdo se uchazi o misto ve statni sluzbe, musi souhlasit s tim, ze si jeho nadrizeny vyzada dobrozdani, zda nespolupracoval s tajnou policii. Podle predsedy tohoto uradu J. Gaucka tak uz vyridili pres dva miliony dotazu a zadosti, krome toho jsou jiste informace pristupne i historikum. Dosavadni zkusenost vyvratila predstavu, ze by Stasi materialy falsovala, nicmene jejich spravna interpretace neni nijak jednoducha. Navic nemecky system prilis zduraznil roli tajne policie, kdezto otazka viny stranickych spicek zustala v pozadi.

O situaci v Madarsku referoval byvaly velvyslanec v Polsku A. Engelmayer jako o temer zoufale. Minulost zhruba 500 nejvyssich statnich uredniku se sice soudne proveruje, referent je nicmene presvedcen, ze laxnost v teto otazce se madarske demokracii tezce msti a vymsti. Absence jakehokoli odstupu vuci minulosti u velmi prosvihnutych predstavitelu rezimu v Polsku budi ve verejnosti pochopitelne poboureni. Demokraticke vlady tu sice zabranily "honum na carodejnice", dnes se vsak zda, ze uplna necinnost ohrozuje verohodnost demokracie a vyvolava na jedne strane cynismus, na druhe nebezpecne zoufalstvi.

Pres vsechny zname chyby "lustraci" v nasi zemi, pres ruzna politicka zneuziti materialu StB a verejne zostouzeni lidi, jejichz "vina" je prinejmensim sporna, se vsak zda, ze nedelat nic by bylo jeste horsi. Celkove ovsem plati, ze i u nas se pozornost prilis soustredila na tajne spolupracovniky a vyhnula se spickam KSC. Po bitve byva kazdy generalem, prece vsak stoji za to, pokusit se formulovat, co jsme snad mohli udelat lepe - prinejmensim pro potreby nasich sousedu, ktere takove rozhodovani jeste ceka.

Zakladnim cilem politickeho "vyporadani s minulosti" musi byt posileni duvery v demokracii. Na mistni urovni, ktera nejvic bije do oci, k tomu mohlo prispet, kdyby tehdy vsichni vedouci v podniku a v obci podepsali prohlaseni, ze se na politicke perzekuci sami nepodileli. Chapu, ze to tehdy pametnikum pripominalo ruzna prohlaseni loajality, ale smysl by byl v tom, ze dukazni postup pri odvolavani prosvihnutych osob by se tak podstatne zjednodusil - a pritom by mohl zustat v ramci prava. Pri vyhledavani komunistickych zlocincu jsme se meli vice oprit o samy postizene - politicke vezne. Daleko vetsi pozornost jsme meli venovat jejich pametem a pisemnostem: budovani demokraticke spolecnosti je bude jeste dlouho velice potrebovat. Najdou se jeste nekde? Niceni archivu Stasi v byvale NDR (castecne) zabranili obcane sami; pokud jsme to u nas tehdy neudelali, pada cast odpovednosti na obcany jako takove. Publikaci "divokych" seznamu se dalo patrne predejit jen svedomitou publikaci uredni, doprovozenou vecnejsim vykladem skutecnosti. Byl toho vsak tehdy nekdo schopen? Konecne zpristupneni zachovanych svazku postizenym osobam se melo udelat daleko driv - obavy z osobni msty byly patrne prehnane. Konecne se slusi pripomenout i kroky, s nimiz muzeme byt spokojeni a ktere i nasi sousede vysoko ceni. Urcite sem patri zakon o soudni a mimosoudni rehabilitaci, a do znacne miry i ocista policie a soudnictvi. Jakkoli s mnoha chybami a prehmaty, prece jen dosahla neceho, co se teoreticky zdalo byt zhola nemozne: vytahnout se sami za vlasy z blata. Na botach a nekdy i na satech zustane jeste blata dost - ale najednou kazdy vidi, ze je to blato. A prave o to jde.

Jan Sokol