Jiri Musil

Praha jako mesto obnovuje rychle sve tradicni vztahy k Evrope a stava se znovu zivou a aktivni soucasti evropskeho mestskeho systemu. Dokumentuje to stale rostouci pocet lidi, kteri Prahu navstevuji, rust toku zbozi, lidi, informaci. To vse svedci zaroven o tom, ze Praha chtic nechtic vstoupila do tvrde souteze, ktera se mezi evropskymi velkomesty rozvinula v poslednich desetiletich.

Presto se Praha musi sympatizujicimu pozorovateli jevit jako pomerne introvertni spolecenstvi, ktere se prilis nezabyva moznostmi svych protihracu v stredoevropskem regionu a nedefinuje svou pozici a strategii vlastniho rozvoje s ohledem na ne. Vedeni mesta nevenuje primerenou pozornost ani dulezitym vnitrnim predpokladum tohoto rozvoje. I kdyz je znamo, ze turismus je jednim z nevyznamnejsich zdroju cele zeme, a i kdyz se vi, ze je tomu tak zejmena diky Praze, mesto nema promyslenou strategii rozvoje turismu a podle meho soudu postrada urceni priorit v mnoha dalsich oblastech.

Odbornici socialni ekologie oznacuji konkurencni vztahy mezi urbanistickymi centry pojmem symbioticke soutezeni. Na obecne urovni lze rici, ze Praha soutezi i s mesty vzdalenymi, napr. s Rimem, Atenami - jak o tom svedci sportovni utkani, ale hlavne boj o turisty, o umisteni administrativ velkych mezinarodnich spolecnosti, bank. Intenzivni interakce se vsak rozvijeji zejmena s ostatnimi velkymi stredoevropskymi mesty, predevsim s Vidni, Berlinem, Mnichovem, Bratislavou, Budapesti, Varsavou, Drazdanami. Obnovuje se tu vlastne neco, co bylo rozruseno nejdrive 1. svetovou valkou a jejimi dusledky a pozdeji zejmena 2. svetovou valkou a tim, co po ni nasledovalo. V 70.letech bylo z Prahy obrazne receno dal do Vidne nez do Moskvy.

A i kdyz vyvoj po roce 1989 lze chapat, pokud jde o vztahy mezi velkomesty, jako sveho druhu navrat do doby pred 1. svetovou valkou, situace je nova v tom smyslu, ze tyto vztahy se musi znovu formovat. Postaveni vsech velkych stredoevropskych mest se v prubehu stoleti zmenilo a mnoha z nich nemela pred rokem 1989 intenzivnejsi styky. Ted se vsak najednou ocitla ve spolecnem prostoru. Dnesni situaci lze proto obrazne popsat jako jakesi nove rozdavani karet. Hraci karetnich her dobre vedi, ze k vitezstvi nestaci znat jen sve karty, musi take odhadnout, jake trumfy vylozi ostatni.

Mesto nezbytne potrebuje rozvijet svou sebereflexi, znalost svych konkurentu a musi hledat ucinnejsi politicke mechanismy k urceni strategickych priorit vlastniho rozvoje. K temto by mela patrit i vetsi spoluucast obyvatel Prahy na rozhodovani. S vyjimkou protestnich akci proti hrubym zasahum do tkane mesta, je obcanska rozprava o Praze a jeji budoucnosti velmi slaba. Nelze to svadet jen na pasivitu lidi. Zodpovedni politici predevsim by meli podporovat participaci obcanu na hledani spolecne budoucnosti a vytvaret k tomu potrebne mechanismy. Participace je ovsem ucinna tehdy, kdyz lide vedi o podminkach a moznostech rozvoje, cili o potencialu mesta.

Potencialem mesta se obvykle rozumi dve veci: 1. vnitrni predpoklady a kvality 2. vnejsi vztahy mesta s jeho sousedy v regionu. V pripade Prahy jsou to zejmena velkomesta stredni Evropy, je vsak velice uzitecne premyslet o Praze i z hlediska jejiho celoevropskeho postaveni. A tady je velmi poucny strucny pohled do historie.

Praha, tak jako jine stredo- a vychodoevropske metropole, prosla znacnymi vykyvy, co se tyka jejiho postaveni v soustave evropskych velkomest. V dosavadni historii lze rozlisit tri obdobi, kdy mela Praha v ramci teto soustavy velky vyznam. Prvnim a zrejme nejvyznamnejsim je doba Karla IV a doba pred husitskymi valkami, druhym je doba rudolfinske Prahy a konecne tretim je obdobi rychleho rustu mesta spojeneho s modernizaci ceske spolecnosti, s rozvojem prumyslu, s obnovenim samostatneho statu, cili doba trvajici zhruba od roku 1860 do roku 1938.

V dobe Karlove patrila Praha mezi 10 nejvetsich evropskych mest. Podle Chandlera a Foxe, kteri studovali vyvoj evropskych mest z dlouhodobeho pohledu, zilo v Praze kolem roku 1400 95.000 obyvatel a Praha byla sedmym nejvetsim mestem kontinentu. Vetsi byly v te dobe jen Janov, Granada, Benatky, Bruggy, Milan a Pariz. V 18. a 19. stoleti klesla na 33.-35. misto, aby pak do konce 19. stoleti zacala jit zase nahoru. Ke konci tricatych let byla Praha na 25. miste mezi evropskymi velkomesty. Po roce 1948 jeji vyznam opet rychle klesal a to jak ve vnejsich vztazich, tak i co do vnitrnich kvalit. Po roce 1989 se otevrely nove sance vyplyvajici z jejiho noveho potencialu. Jaky vsak je?

Na zaklade rozboru statistickych udaju, monografickych praci, i planu rozvoje evropskych mest lze potencial Prahy ve srovnani s temito mesty popsat asi takto:

Praha ma velmi priznivou geografickou polohu pro integraci se zapadoevropskou soustavou mest, lezi vsak mimo hlavni evropske dopravni tahy a pouze zlepseni jeji dopravni dostupnosti muze vest k vyuziti jeji potencialne velmi dobre polohy.

Hospodarsky potencial se meri mirou ruznorodosti prumyslove struktury, ve ktere se mohou rozvijet inovativni spickove technologie, pritomnosti silnych domacich a zahranicnich prumyslovych, obchodnich ci financnich skupin. Z tohoto hlediska je postaveni Prahy jen mirne nadprumerne nebo prumerne, rada mensich mest Evropy je v tomto smeru silnejsi, napr. Turin, Lyon. Politicky potencial, mereny silou vnitrostatnich a mezinarodnich politickych organizaci sidlicich v Praze, je z hlediska vnitrniho silny, z hlediska zahranicniho slaby.

Dulezitou slozkou potencialu mesta je jeho infrastruktura. Ta ma jednak technickou, jednak socialni, lidskou stranku. Z hlediska technicke infrastruktury - zejmena telekomunikacni - je Praha z evropskeho pohledu spise podprumerna, vyznamne lepsi je jeji socialni a kulturni infrastruktura, tj. existence univerzity, jinych vysokych skol, vyzkumnych ustavu a take technologickych sluzeb a aplikovane vedy. Infrastruktura financni je prumerna s tendenci k zlepseni. Diverzifikace sluzeb pro obchodni spolecnosti, marketing, manazerske konzultace, pravni poradenstvi stejne jako fungovani statni byrokracie vuci domacim i zahranicnim hospodarskym subjektum jsou z evropskeho hlediska stale spise podprumerne. V tomto ohledu je Praha slabsi nez Budapest, nemluve o Vidni a Berlinu.

Socialni potencial je velmi slozitym jevem. Tento lidsky prvek potencialu zahrnuje jak existenci rozvinute urbanni spolecnosti, tak existenci mentality obyvatelstva zahrnujici prvky kosmopolitniho ducha, tolerance k cizincum, k pluralite narodni, etnicke, myslenkove, cili existenci "otevrene spolecnosti". Patri sem take dynamicky kulturni kapital, tj. dynamicka, nekonzervativni mentalita lidi, ochota ke zmene a konecne existence neformalnich mechanismu pro vymenu informaci, styk se svetem. Celkove lze rici, ze v tomto ohledu je potencial Prahy mirne nadprumerny, i kdyz v teto oblasti jsou vsechny odhady obtizne kvantifikovatelne.

Nejsilnejsi slozkou potencialu Prahy je nepochybne jeho kulturni slozka, kterou tvori esteticka kvalita mesta samotneho, jeho architektura, take nabidka kulturnich aktivit ci existence kulturnich a intelektualnich tradic, pripadne i povest kulturniho mesta. Lze opravnene tvrdit, ze v tomto smeru je Praha silnym mestem s nadprumernou urovni kulturniho potencialu. I zde ovsem jsou nedostatecne vyuzite, skryte moznosti.

Politicky potencial, ktery se meri kvalitou spravy, stabilitou politicke struktury mesta i zeme, je v Praze mirne nadprumerny s vyjimkou te slozky, ktera se tyka aktivni ucasti obyvatel mesta na jeho sprave, na formovani jeho strategie. Ve srovnani s radou evropskych mest je na dobre urovni i koordinace mezi centralni vladou a spravou mesta.

Ve stale vetsi mire rozhoduje o potencialu a pritazlivosti mest kvalita prostredi a bydleni. Do teto kategorie patri take nektere verejne sluzby. Struktura teto slozky je velmi ruznoroda. Na jedne strane stale velmi kvalitni uroven verejne dopravy (i kdyz mnoho Prazanu neopravnene soudi, ze tomu tak neni), dobre rekreacni moznosti v okoli mesta a stale atraktivni prirodni okoli stejne jako dobre vybaveni kulturnimi zarizenimi. Na druhe strane spise horsi kvalita bydleni a zivotniho prostredi, nizka kvalita vnitrni dopravni site a nedostatecna bezpecnost verejnych prostor mesta. I zde je vsak zapotrebi zduraznit, ze situace Prahy se blizi lepsimu evropskemu prumeru. Praha mela v modernich dejinach stesti i smulu. Stesti, ze ji na rozdil od sousednich mest usetrily obe velke evropske valky. Smulu pak v tom, ze zazila tolik nestalosti kulturnich a politickych. Prazane prosli ve 20. stoleti deviti politickymi rezimy, z nichz zadny netrval dele nez dvacet let. Praha ztratila svou kulturni pestrost a stimulativnost. Z mesta tri kultur se stalo ponekud prilis vnitrne spokojene mesto, ktere postrada srovnani, soutez a konfrontaci. K podnetum zvenku se prilis casto stavi odmerene, az odmitave. Ale presto je zde citit rychle, intuitivne cerstve chapani situaci, schopnost improvizovat, pragmatismus v dobrem slova smyslu, stale je to mesto technicke zrucnosti, vynalezavosti a nadani, cerpajici ze starych prumyslovych a remeslnych tradic, mesto kombinujici racionalismus s poetickym pristupem ke svetu, mesto se smyslem pro humor a ironii, pro pruznost, vyznacujici se zaroven jistou nepevnosti spolecenstvi, ktere se tolikrat zklamalo ve svych nadejich, cili take mesto skepticke a vyckavajici.

Nicmene jak objektivni, ba i meritelna data, tak i pokusy o intuitivni postizeni jeho povahy poukazuji na pomerne velkou vnitrni silu, ktera pri jiste zrucnosti a take stesti muze z Prahy udelat opet predni evropskou metropoli.

Jan Culík | Department | Home