V cem spocival presvedcivy uspech ODS ve volbach v roce 1992? Predevsim v tom, ze se Vaclavu Klausovi podarilo - zcasti skutky, zcasti obratnou retorikou - ziskat "patent na reformu", byt vniman jako jeji ztelesneni. Volit reformu proste znamenalo volit ODS a z voleb se tak podruhe stalo referendum. ODS na sebe plne strhla nastupnictvi po OF, ostatnim dvema "postforackym" stranam - dilem jejich vinou, dilem slepou skvrnou spolecnosti - nezbylo bud nic (ODA), nebo dokonce jen to nepopularni (OH). Tim byly do znacne miry predurceny zakladni konstanty politicke sceny mezi volbami: pomerne extremni a jen tezko se sjednocujici opozice a nestabilni, hadava koalice, v niz sebou mensi strany neustale hazeji do vsech stran, a pritom zoufale hledaji vlastni parketu. Na pude reformy nebylo pro nikoho misto, to bylo vysostne uzemi ODS.

Tahle zakladni strategie - udelat z kazdych voleb referendum o reforme - vydrzela ODS dodnes. To co ovsem zafungovalo bezchybne v roce 1992, nemelo v letosnich parlamentnich, ani senatnich volbach tak drtivy efekt. Nerikam, ze nepomohlo, urcite ano - zejmena na podzim se ODS podarilo v casti volicu vzbudit dojem, ze transformace je opet ohrozena, takze ti pak rekli "sve ANO", aniz by prilis posuzovali kvality jednotlivych kandidatu. Ale mnoho lidi to proste nevzalo, a to predevsim vinou ODS samotne.

Ta sice za ctyri roky dokazala, ze muze byt pres vsechny excesy zarukou transformace ekonomiky, do znacne miry vsak v teto roli selhala, pokud jde o mnoho jinych oblasti (budovani pravniho statu, samospravy, transformace zdravotnictvi, skolstvi ...). Ve strane prevazujici ekonomicky redukcionismus totiz zpusobil, ze ODS si dulezitost mimoekonomicke transformace neuvedomovala a ze ji v mnoha oblastech dokonce umyslne brzdila.

Ke vsi smule ODS, mimoekonomicke otazky nejenze nabyvaly logikou vyvoje na vyznamu, ale navic se ukazalo, ze s ekonomikou velice uzce souviseji a ze bez jejich reseni nedosahne ceske hospodarstvi nikdy skutecneho zdravi. Znacna cast volicu se tak chtela v letosnich volbach rozhodovat podle jemnejsich kriterii, nez nabizelo dost anachronicke dilema ano-ne ekonomicke transformaci.

Kratkodoba ztrata jedne strany muze byt v tomto pripade dlouhodobym ziskem spolecnosti. Fakt, ze ODS postupne ztraci monopol na reformu, je totiz nejen sanci pro Milose Zemana a CSSD vyhrat pristi volby, ale predevsim sanci pro celou spolecnost zbavit se mentality jedne alternativy ("kdo nejde s nami..) a vybudovat normalne fungujici demokracii.

Pred vsemi demokratickymi stranami, koalicnimi i tou opozicni, ted stoji dulezity ukol: prestat se chovat anachronicky a vytvorit mezi sebou skutecne soutezni prostredi, jak ho zname ze zapadnich demokracii. Je to predevsim v zajmu teto zeme, ale v horizontu pristich voleb take v zajmu stran samotnych.

Pokud si totiz ODS bude dal hrat na jedineho garanta reformy (ktera pro ni pritom udajne skoncila!) a vylucovat z diskuse vsechny ostatni, bude jeji sestup pokracovat, cas tady pracuje proti ni. Pokud se CSSD necha chytit do pasti radikalni a neduveryhodne strany, ktera jen profituje z chyb druhych, ale sama nic kloudneho nevymysli, nebude mit jeji letosni slava dlouheho trvani. (Chovani vudcu CSSD tesne pred senatnimi volbami je v tomto smeru vaznym varovanim.) Take uspech ( ci spis preziti) dvou mensich koalicnich stran zavisi na tom, do jake miry se jim podari zbavit se povesti vetrnych kohoutu a predlozit skutecne autonomni politicke vize, nezavisle na obou hlavnich politicky rivalech. Zbyva otazka, zda na to politicke strany s jejich dnesnimi politickymi vudci skutecne maji.

Jan Culík | Department | Home