Romove, nasilim kdysi vykolejeni ze sveho sveta, jsou nesnadno prizpusobivi. Nekteri z nich vykradaji nejen kapsy gadzu, ale i signalni kabely s medenymi vodici. Nekteri loupi. Skinove nektere Romy vrazdi. Gadzove neboli Cesi je nevsimave mijeji. Dalsi Romove manifestuji proti rasismu, ale na nikoho to nedela dojem. Je to rok od roku horsi. Obe spolecenstvi, majoritni i minoritni, se sobe vzdaluji. Zda se, ze mrtvych Romu bude pribyvat rychleji nez mrtvych gadzu. Romu se ale rodi vic. Jak to muze dopadnout? Nijak, bude to jen rok od roku horsi. Romove se tady budou citit stale nenavidenejsi, budou nezkrotnejsi, mozna i zakernejsi, protoze jsou nevitanou mensinou a nemaji kam odejit. Skinove budou agresivnejsi, Cesi jim budou drzet palce a budou stale netecnejsi, pripadne nemilosrdni. Lhostejnost k utrpeni nevinneho z nich ucini odosobnene automaty. Romsky problem se tak casem stane nasim problemem cislo jedna. Jeho reseni nejen ze neni v dohledu: ono proste neni. Nebo snad je?

Neni-li, pak my sami, nikoli uz jen "romsky problem", se staneme problemem cislo jedna. Jeho resitelem se potom ale stane neco vetsiho nez my. Nebo jen neco silnejsiho.

Vzdycky zatim chybela predstavivost, co by to mohlo byt.

(pri)

Jan Culík | Department | Home