Ucastnila se ji skupina piseckych a prazskych Romu a nekolik dalsich obcanu, prevazne anarchistu. Jeji prubeh a ucastniky filmovali prislusnici policejniho sboru. Novinari, pokud vim, pritomni nebyli. Na ostrove na rec e Otave, v mistech, kde Tibor Danihel zahynul, je napsano velkymi cernymi pismeny: "LOCHNESKA TIBORA DANIHELA".

Proc lochneska? Jako zabava na pouti: Racte nasedat! Kdyz jsem videl na zdech piseckych ulic hakove krize, cetl anonymni dopisy, zaslane mym romskym pratelum, ve kterych se jim nabizi bezplatna navsteva plynovych komor, kdyz jsem si vybavil prubeh cele rady soudnich procesu, ktere jsem sledoval, zacal j sem patrat v pameti po tom, jak jsme se my Cesi chovali k Romum jeste pred nastupem komunistickeho rezimu.

Zacinam totiz tusit, ze mezi dneskem a nasi valecnou i predvalecnou minulosti je souvislost, o ktere malo vime. Protoze nechceme vedet. Zda se, ze p roblematicke postoje bile vetsiny jsou, jak se pravi v jine souvislosti, hluboko zazrane.

Vratme se tedy zatim o vice nez o pul stoleti zpatky. Je to vskutku jen shoda okolnosti, ze obec Lety lezi jen par kilometru od Pisku. Kdyby to nebyla shoda okolnosti, kdyby tu byla nejaka lokalni souvislost, nebylo by rasistickych vycinu ve Zdaru nad Sazavou, v Broumove ci v Ceske Lipe, vlastne temer po cele Ceske republice. Postradame-li trestajici spravedlnost vuci rasistum dnes, je to nejspise take proto, ze se dosud neumime ci nechceme podivat do oci nespravedlnostem minulym. Nase ucebnice dejepisu se temer nezminuji o tom, ze na nasem uzemi byli behem druhe svetove valky systematicky vyvrazdovani krome Zidu i Romove, a to za aktivni pomoci nasich obcanu - jednotlivcu i uradu protektoratni vlady.

Jak to tedy bylo? Jeste tesne pred nemeckou okupaci, za tzv. druhe republiky, byl tehdejsimi urady zalozen "karny tabor" v Letech u Pisku, puvodne urceny pro "neprizpusobive" asocialy a lidi "prace se stitici". Behem protektoratu se tento tabor postupn e stale vice orientoval na Romy, az byl nakonec (v srpnu 1942) preorientovan na tabor s jasne rasove vymezenym ucelem pro sber cikanu. Je dolozeno, ze korespondence s vedenim tabora se vedla v cestine, ze vsichni dozorci byli Cesi (rekrutovali se z ceskeho cetnictva), ze velitel tabora Josef Janovsky byl Cech, a ze Cesi byli i ucetni a administrativni zamestnanci.

Cechem byl i lekar MUDr Kopecky, ktery pote, kdy nezvladl nastup epidemie tyfu a podal vypoved, byl v prosinci 1942 vystridan nejprve svou manzelkou, rovnez lekarkou, a posleze MUDr Neuwirthem, Cechem. V posledni fazi byl do tabora jako lekar dosazen MUDr. Bohin z Prahy. Byl to Zid, ktery sem byl vsak pridelen jako vezen a ktery se proto nesmel stykat s arijskym personalem.

Romove o nem vypovidali jako o obetavem cloveku, ktery v zaverecne fazi existence tabora, kdy zminena epidemie tyfu kulminovala, delal, co mohl. To patrn e plati i o MUDr. Kopeckem. V prubehu epidemie prakticky vsichni vezni zahynuli a tabor byl uzavren. Splnil totiz svuj ucel: velka vetsina ceskych a moravskych Romu byla jiz odeslana do nemeckych vyhlazovacich taboru (prevazne do Osvetimi), anebo zahynula ve "sbernych" taborech - ve onech Letech a pak jeste v Hodonine u Kunstatu.

Ceska historiografie, jak ji predstavuji prace brnenskeho historika profesora Ctibora Necase, mluvi vsak o taborech v Letech a v Hodonine jako o taborech sbernych. Ty udajne slouzily toliko jako prechodne umisteni pro vezne, kteri pak byli dale transpo rtovani do vyhlazovacich taboru. Cituji z epilogu jeho prace Tragedie cikanskych taboru, Brno 1995: "Tabory nebyly vyhlazovaci. Presto v nich vsak nasledkem nelidskych podminek prisla o zivot podstatna cast vsech koncentrovanych veznu, zen a zvlaste deti".

Neni snad v techto dvou vetach rozpor? Takto byla historie tabora interpretovana i v souvislosti s lonskym odhalenim pamatniku v Letech, napr. na informacni tabuli pred pomnikem. Ten je umisten za vesnici vedle velkovykrmny vepru, pokryvajici prave plochu puvodniho tabora. Nevede k nemu za dna cesta - musite jej proste najit.

V archivech vsak lze nalezt krome jineho napriklad zapis z jednani protektoratniho ministerstva vnitra, ve kterem tehdejsi ministr vnitra Jezek v roce 1941 v rozhovoru s reditelem tabora Janovskym mluvi o karancich v Letech (rozumej o Romech) takto: "Js ou to takovi vyvrhelove lidske spolecnosti, ze o vychove a prevychove nemuze byt reci. Tito lide jsou vredem a pritezi lidske spolecnosti, ti by meli byt zavreni do smrti. Ti nemohou byt pro lidstvo nikdy zadnym prinosem, a nebudou...".

Nedal tim ministr neprimy pokyn ke genocide? Nedokazi pochopit, jak je mozne, ze se nase oficialni mista (Rada pro narodnosti pri Vlade Ceske republiky, Ministerstvo zahranici) snazi branit zjisteni, ze tabor byl nejen sberny, ale ze slouzil i k ucelum genocidy. Vzdyt v tabore zahynulo i mnoho de ti a zen a podle materialu lidoveho soudu z povalecneho procesu (1946) s reditelem tabora je patrne, ze podminky v tabore byly umele vytvoreny tak, aby lide umirali.

Z nekterych vypovedi svedku je zrejme, ze mnozi cesti cetnici horlive chytali Cikany a posilali je do tabora. Pri tom se patrne ukradlo mnoho majetku (rodinne zlato romskych rodin, kone, vozy atd). Z dokumentu z povalecneho procesu lze zjistit, ze redi tel tabora Josef Janovsky na stiznosti lekare MUDr. Kopeckeho, ze "karanci trpi podvyzivou", odpovidal, ze "tito lide nepotrebuji tolik jist". Dokonce i z protektoratniho Ministerstva vnitra byl Janovsky upozornen, ze necerpa pridely potravin, tehdy povol ene pro tabory s tezkou praci.

Na stiznosti na nedostatek leku a na to, ze Janovsky posilal karance Kopeckym uznane za nemocne na tezke prace v lomu a na stavbu silnice do Mirosovic (a to v zime, za silneho mrazu), odpovidal velitel tabora: "Nestrkejte do toho prsty. Rise ma zajem, aby vyhynuli" (citovano z vypovedi MUDr. Kopeckeho). Janovsky vytvoril takove podminky, ze v provizornich, tezko vytapenych budovach tabora, ktery byl puvodne vybudovan pro 150 az 300 lidi bylo pres dvanact set "karancu". Do tabora byy posilany nejen dospele oroby, ale cele i rodiny s detmi. Byli nuceni spat v uzamcenem prostoru, odkud nemohli v noci vyjit ven na zachod.

Neni divu, ze za techto okolnosti vypukla epidemie, ktera jen za pul roku (od 21. 8. 1942 do 31. 12. 1942) zahubila 115 deti a pres tri sta dospelych. Umrtni listy onech 115 deti jsou pr ilohou soudniho spisu a byly po valce dodany doktorem Kopeckym, ktery k nim poznamenava, ze mu Janovsky zakazoval uvadet jako pricinu smrti vysileni (distropie), ze si nepral, aby v zaznamech bylo vice nez dve az tri umrti denne, "protoze by to budilo poz ornost". Do umrtnich listu se pak psalo, ze chovanci byli odeslani do dolu a tam pak - podle umrtniho oznameni - proste zemreli.

Je velmi pravdepodobne, ze o ne vsech umrtich v tabore existuje zaznam. Proces s Josefem Janovskym probehl v roce 1946 pred Lidovym soudem a byl odrocen. Dalsi liceni soudu se konalo az v zari 1948 a reditel tabora Janovsky byl tehdy zprosten viny. Nikdo z dozorcu nebyl soudne stihan. MUDr. Kopecky se k soudu jako svedek n edostavil, nekteri svedci zmenili vypoved. Lze si domyslet, ze nebylo v zajmu komunistickeho rezimu otevirat v tehdejsim Ceskoslovensku otazku genocidy, zvlaste kdyz si uvedomime, ze vetsina cetniku se po valce stala prislusniky Sboru narodni bezpecnosti. Zlociny genocidy, pachane nasimi lidmi, pokud k nim doslo, nebyly tedy u nas potrestany.

Nase vlada vsak byla a podle mezinarodnich konvenci dosud je zavazana tak ucinit. Prinejmensim musi valecne udalosti peclive presetrit. Osudem Romu v tabore v Letech se v posledni dobe intenzivne zabyva americko-spanelsky historik a publicista Paul Polansky. proti nemuz nekteri lide u nas rozpoutali neco, co nelze nazvat jinak nez diskreditacni kampani. Pritom nevylucuji, ze nektera z jeho tvrzeni jsou prehnana, mozna, ze nektere zpusoby vyzkumu, kterych pouziva (predevsim rozhovory s zijicimi svedky udalosti), lze z metodologickeho hlediska kritizovat.

Nelze tim vsak ospravedlnit, ze panu Polanskemu nebylo dovoleno vystoupit na konfe renci, ktera se o tabore v Letech konala v Pisku po odhaleni pomniku v kvetnu minuleho roku. Je nesporna zasluha Paula Polanskeho, ze sbira rozhovory s dosud zijicimi lidmi a pomaha tak otevrit stranku dejin, ktera byla dosud zavrena. A je na povazenou, z e se u nas krome profesora Necase nenasel zadny historik, ktery by byl ochoten venovat tomuto problemu vazne badatelske usili.

Redakce Nove Pritomnosti chysta v nekterem z pristich cisel rozhovor s Paulem Polanskym.

Jan Culík | Department | Home