Nova Pritomnost prinasi zavery mezinarodni komise, ktera se vice nez rok zabyvala konfliktem v byvale Jugoslavii.

V roce 1913 Washingtonska nadace Carnegie pro mir vyslala na Balkan mezinarodni komisi, ktera pripravila rozsahlou zpravu o prvnich dvou balkanskych valkach z let 1912-1913. Zprava vysla v roce 1914, tesne pred vypuknutim prvni svetove valky, a tudiz nemela mnoho ctenaru. Skoda, jde jednak o mimoradne zajimavy historicky dokument, jednak rada z tehdejsich postrehu plati i na treti balkanskou valku, ktere musime v souvislosti s rozpadem byvale Jugoslavie celit dnes.

Koncem jara roku 1995, tedy v dobe, kdy vubec nebylo jasne, kdy a jak valka skonci, se nadace Carnegie (za spoluprace dalsich americkych a zapadoevropskych nadaci) znovu rozhodla vyslat novou Mezinarodni komisi pro Balkan, ktera mela za ukol procestovat cely region od Istanbulu po Zahreb a od Sarajeva po Tiranu, a pripravit souhrnnou zpravu o pricinach konfliktu, o roli mocnosti a mezinarodnich organizaci a nakonec o moznostech dalsiho vyvoje, ktere jsou take podkladem pro celou radu doporuceni. Komisi predsedal byvaly belgicky premier a ministr zahranici Leo Tindemans; dalsimi cleny jsou: Simone Veilova, byvala ministryne francouzske vlady a byvala prezidentka Evropskeho parlamentu, Lloyd Cutler, znamy mezinarodni pravnik a poradce nekolika americkych presidentu, Theo Sommer, vydavatel nemeckeho tydeniku Die Zeit, prof. Bronislaw Geremek, znamy polsky historik a predseda zahranicniho vyboru polskeho parlamentu, David Anderson, byvaly americky velvyslanec v Jugoslavii, dnes reditel Institutu Aspen v Berline. Cely dokument ma pres 200 stran a bude publikovan v druhe polovine zari u Carnegie Endowment for International Peace ve Washingtonu. V mirnem predstihu se mohou s jeho hlavnimi zavery seznamit ctenari Nove Pritomnosti. Dovolim si dodat jen par uvah.

1. Zprava z r. 1914 velmi podrobne popisovala nasili a krutosti proti civilnimu obyvatelstvu, ktere doprovazely "etnicke cisteni", i kdyz se mu tehdy jeste tak nerikalo. Za soucasnou Balkanskou komisi tuhle neradostnou praci udelala media, kdyz informovala o tom, jakym zpusobem prislo o zivot temer 200 000 lidi a jak bylo pres polovinu obcanu Bosny vyhnano ze svych domovu. Paralely, co se tyce metod cisteni, jsou ovsem nepopiratelne.

Bylo by ovsem mylne celou vec uzavrit s tim, ze jde proste o barbarstvi vlastni balkanskym "kmenum" a ze se po rozpadu komunismu jen "vraceji dejiny". Jednak k "etnickemu cisteni" doslo a dochazi i jinde (v ne tak vzdalene minulosti i ve stredni Evrope), jednak vnejsi okolnosti provazejici konflikt tehdejsi a dnesni se velice lisi. Megalomanie nekterych balkanskych predaku je casto vede k falesnym historickym analogiim a ke znacne prehnane predstave o dulezitosti jejich sporu pro velmoci. Zejmena v tom se rok 1996 lisi od roku 1914. Nikdo nezacne treti svetovou valku kvuli Sarajevu.

2. Proc trvalo vic jak ctyri roky, nez se "mezinarodni spolecenstvi" konecne rozhodlo konflikt zastavit? Zprava Komise uvadi mimo jine tyto duvody: Tzv. mezinarodni spolecenstvi je v podobnych pripadech do znacne miry fikci. Rozhodujici slovo v otazce valky a miru maji dodnes staty a na mezinarodnim poli predevsim velmoci. To plati hlavne pro OSN, ale do jiste miry i pro Evropskou unii, ktera na zacatku konfliktu jeste nemela to, cemu se dnes rika "spolecna zahranicni a bezpecnostni politika". Ve s vem uvodu ke zprave z r. 1914 jeji francouzsky predseda baron d'Estournelles de Constant zminil, ze by ji mohl take nazvat "Rozdelena Evropa a jeji demoralizujici cinnost na Balkane". Titulek by se hodil i pro novou zpravu Balkanske komise.

Zapadni demokracie nepovazovaly balkansky konflikt po skonceni studene valky za realne ohrozeni svych "strategicky dulezitych" zajmu. Jinymi slovy srbsti nacionaliste meli valecne cile - tzv. Velke Srbsko, Zapad vsak proti nim nepostavil zadne "mirove cile". Nepovazoval zprvu odpor k valce proti civilnimu obyvatelstvu a konceptu etnicky cisteho statu, tedy obhajobu lidskych prav a jinych vlastnich hodnot, za svuj "strategicky" zajem. To nutne nesouvisi s banalizaci ci lhostejnosti k lidskemu utrpen i, ani s kulturnim relativismem ("zapadni hodnoty se hodi jen pro Zapad"), ale s obecnym problemem vztahu demokracii k pouziti sily. Tady se opet ukazal kontrast mezi tim, jak dobre jsou demokracie vybaveny k zabijeni a jak spatne k umirani. Na Balkane naopak narazily na valecniky s mnohem nizsi schopnosti zabijet (co se vyzbroje tyce), ale daleko vetsi schopnosti umirat.

Dnesni zprava Balkanske komise se shoduje se svymi predchudci z roku 1914 dvema zavery, tykajicimi se pricin a nasledku konfliktu. Predseda komise d'Estournelles de Constant napsal v r. 1914: "Skutecnymi viniky jsou ti, kteri svedli verejne mineni na scesti, vyuzili lidske nevedomosti a rozsirili poplasne zpravy a rozhoupali zvony na poplach, aby tak uvrhli vlastni zemi a s ni i jine zeme do nepratelstvi. Skutecnymi viniky jsou ti, kdo pro vlastni zajmy predstirali, ze valka je nevyhnutelna a ze on i nemaji zadnou moznost ji zabranit. Skutecnymi viniky jsou ti, kdo obetovali obecny zajem svym zajmum osobnim, o nichz toho tak malo vedeli a vnutili sve zemi neplodnou politiku nasili a odplaty. " Do slova a do pismene by to mohl podepsat i dnesni predseda Balkanske komise, Leo Tindemans.

Film bosenskeho rezisera Emira Kusturici "Underground", ktery minuly rok dostal Zlatou palmu v Cannes, konci zarazejicim obrazem: kus pevniny (byvala Jugoslavie) se odpoutava od evropskeho kontinentu za zbesileho tance jeho obyvatel. Je to metafora, ktera poklada otazku pro budoucnost. Balkan je znovu na rozcesti. Bude znovu jeho osudem marginalizace, nebo se odstrasujici zkusenost nedavne valky stane impulsem k nove spolupraci a integraci?

Jacques Rupnik

vykonny reditel Mezinarodni komise pro Balkan

Zprava prvni Carnegieho komise z let 1913/14 polozila nasledujici otazku: "Musime se s valkami na Balkane proste smirit, aniz bychom se aspon pokusili vyvodit z nich nejake pouceni, dozvedet se, zda byly na prospech nebo na skodu, zda zitra zacnou znovu a potahnou se navzdycky?" Komise tehdy dodala, ze "Evropa a vojenske velmoci... by prese vsechno mohly problem vyresit, kdyby se pevne nerozhodly zustat vuci nemu slepe."

Pritomna komise je presvedcena, ze slepota vuci Balkanu povede k pohromam na konci 20. stoleti prave tak jiste, jako na jeho pocatku. Vnejsi rucitele a zastanci miru budou muset zustat na miste - zejmena a predevsim v Bosne - jeste pomerne dlouhou dobu.

Vyhlidky na mir a stabilitu v teto oblasti jsou stale hubene. Proto se komise domniva, ze je nutne sebrat politickou vuli a vytvorit strategicky konsensus, aby se udelalo to, ceho svet uprostred konfliktu nebyl schopen. Posledni roky nas poucily, ze OSN, zmitana konflikty hledisek jednotlivych statu, neni s to organizovat vcasnou mezinarodni akci, ze Spojene staty a Evropa museji spolupracovat, chteji-li urcitou situaci ucinne ovlivnit, a ze diplomacie, za niz nestoji sila, je jen prazdnou gestikul aci.(...)

K puvodu nedavne balkanske valky navrhli historikove troji vysvetleni. Prvni, rozsirene zejmena na Balkane samem, poklada nove vzplanuti nacionalistickych konfliktu za odraz snahy velmoci, znovu si zde rozdelit sfery vlivu. Druhe, bezne na Zapade, zduraznuje "navrat odvekych nenavisti" nebo "potlacenych narodu". Treti teze hleda puvod valky v kulturnich a nabozenskych nehomogenitach - ve "stretu civilizaci".

Na vsech je jiste neco pravdy - nikdo by nemel podcenovat vahu dejin na Balkane - hlavni pricinou valky vsak byly jiskry agresivniho nacionalismu, rozdmychane politickymi vudci rozkladajici se Jugoslavske federace. To oni vyvolali "odveke nenavisti" pro ucely svych nacionalistickych zameru a zamerne vyuzivali propagandisticke prostredky k ospravedlneni neospravedlnitelneho: nasilneho uzmeniho vyboje, vyhaneni "odlisnych" narodu a udrzovani autoritativniho systemu moci.

Pri omezovani agresivnosti na Balkane je pro Zapad v sazce velmi mnoho. Obnoveni boju by jiste vedlo k dalsim "etnickym cistkam", jejichz zastaveni by si pak vyzadalo rozsahle intervence. Kdyby se naopak velmoci takove intervenci vyhnuly, vzbudilo by to dalsi pochyby o tom, jake vlastne hodnoty jsou obe strany Atlantiku ochotny hajit.

Zhorseni etnickych vztahu a zivotnich podminek mensin by melo odezvu jinde ve vychodni Evrope a v byvalem Sovetskem svazu. Osud muslimu - jejich politicka integrace nebo oddeleni - by se mohl stat prubirskym kamenem vztahu mezi Evropou a islamskym svetem.

V jihovychodni Evrope nalezla komise daleko vetsi potencial pro konflikty nez kdekoli jinde v Evrope s vyjimkou byvaleho Sovetskeho svazu. Dnesni Balkansky konflikt ma dve epicentra. Stredem prvni - severni - oblasti je Bosna, zahrnuje vsak sireji srbsko-chorvatske vztahy vubec. Daytonske dohody ukoncily valku, neodstranily vsak nektere zdroje konfliktu v teto oblasti. Jizni oblast ma stred v Kosovu a primo se dotyka Srbska, Albanie a Makedonie. Mohla by ovlivnit i Bulharsko, Recko a Turecko.

Trvaly mir a bezpecnost vyzaduje zlepseni etnickych vztahu, demokracie a balkanske spoluprace. Ty vsak naopak vyzaduji ramec miru a bezpecnosti - kontrolu vyzbroje, budovani duvery a opatreni pro kolektivni bezpecnost v oblasti, a to znamena jeste bezprostredneji trvalou a duslednou pritomnost NATO. Daytonske dohody vytycily opatreni pro 1) posileni duvery a bezpecnosti v Bosne a Hercegovine; 2) vnitrni kontrolu vyzbrojeni ve vsech trech republikach; a 3) dlouhodobejsi cil kontroly vyzbrojeni na uz emi byvale Jugoslavie a okoli.(...)

Partnerstvi pro mir, ktere neni zalozeno na clenstvi, odpovida balkanskym snaham o NATO a pritom se nevzdava moznosti pusobeni Aliance v teto oblasti. Komise tedy doporucuje vytvorit "Balkanskou asociaci Partnerstvi pro mir", jejiz koordinacni urad by zajistoval trvaly aktivni zajem vsech clenu NATO o bezpecnost teto oblasti.

Pro dohlednou budoucnost vsak trva potreba, aby se zde NATO ucastnilo vic, nez by odpovidalo Partnerstvi pro mir. Je treba zachovat kontaktni skupinu, rozsirenou o Italii, jako mechanismus spolecneho rozhodovani o Bosne, ale mozna i o balkanske politice vubec. Vzhledem k duveryhodnosti americke vojenske moci v oblasti je treba zachovat i vojenskou pritomnost Spojenych statu.

Uspech Daytonskych dohod bude zaviset na tom, zda budou Americane a Evropane i nadale spolupracovat. Otazka nejakeho pokracovani IFOR bude zkouskou spolecne evropske zahranicni a bezpecnostni politiky i noveho rozdeleni uloh uvnitr NATO. Na obou stranach se nastesti stale casteji chape, ze transatlanticka jednota neni v rozporu s evropskou obrannou identitou; vyvoj politiky na Balkane musi posilovat obe dve.

Clenove NATO by konecne meli uznat, ze svoji vuli musi nekdy demonstrovat vojenskou silou. Nejaka druha Bosna anebo i Bosna sama neni mozna pro Zapad primym ohrozenim, znovu by vsak narusila jeho pocit jednoty a spolecneho cile. Zkusenost pocatku devadesatych let ukazuje, ze k intervencim drive ci pozdeji dojde.

Masove vrazdeni v Srebrenici umoznilo to, ze hlavni mocnosti az do leta 1995 odmitaly podporit sva rozhodnuti verohodnou hrozbou sily. Ze mezi retorikou a vuli mezinarodnich mocnosti podeprit sva slova ciny zela takova mezera a sily OSN byly nedostatecne vybavene. Ze humanitarni pomoc nemohla nahradit politickou strategii, vcetne pripadneho uziti sily. Ze mnozi urednici OSN zamenovali nestrannost za neutralitu, i kdyz valcici strany porusovaly mandat Rady bezpecnosti. A ze Sekretariat OSN mel nekdy sklon "redefinovat" svuj mandat a snizovat rizika jeho plneni - zejmena kdyz dostaval mandaty neproveditelne, nevynutitelne a zasadne mnohoznacne. To se uz nesmi nikdy opakovat.

Bosna bezprostredne potrebuje obnovu, ale i jinde v regionu je treba pres vsechny prekazky odstranovat statni socialismus a nasledky valky ci sankci. (...)

Mezinarodni pomoc je nezbytna pro zlepseni pristupu balkanskeho exportu na trhy - zejmena nastupnickych statu Jugoslavie; v rychle financni pomoci na obnovu infrastruktury a usazeni uprchliku (nez prijde soukromy kapital). Mezinarodni menovy fond a Svetova banka budou muset podporit rozvoj a stabilizaci trhu i snahy o strukturalni zmeny, zejmena v Bosne a Hercegovine. Mezinarodni pomoci bude treba i k dohode o rozdeleni naroku bank, vlad a obcanu mezi naslednicke staty Jugoslavie.

Ucinne demokracii na Balkane brani nasledky valky, komunismu i drivejsich dejin. Patri sem slabost demokratickych instituci, absence instituci na state nezavislych a spolecenskych sil, o nez by se mohly opirat; slabost ci spise absence demokraticke opozice a "aparatnicky nacionalismus", totiz dedictvi pokusu komunistickych vudcu zajistit si jistou nezavislost na Moskve tim, ze domaci totalitarismus opirali o potrebu narodni jednoty.

Take prezidentsky a nikoli parlamentni system posiluje v nekterych balkanskych zemich centralisticke a autoritarske rysy. Podobne pusobi i podrizeni statni spravy vrtochum vladnouci strany, jak je tomu v Rumunsku, Srbsku, Bulharsku ci Chorvatsku bezne. Take kontrola medii, zejmena rozhlasu a televize, vladnoucimi stranami nepousti opozici ke slovu, kdezto intenzivni nacionalismus podryva vyvoj politickeho pluralismu.

Komise doporucuje, aby verejne i soukrome zapadni instituce pokladaly za dlouhodobou prioritu rozvoj a oziveni instituci obcanske spolecnosti vcetne nezavislych kulturnich ci odbornych sdruzeni, nezavislych soudu a svobodneho tisku. Mezinarodni nevladni organizace by mely lepe koordinovat svou cinnost, aby se vyhnuly duplicitam a rozpoznaly, co je zde dulezite.

Nezavisla media maji pro vyhlidky demokracie v cele oblasti zivotni vyznam: pripomenme intenzivni kampane, jichz bylo treba k mobilizaci obyvatelstva, nez se valka na konci 20. stoleti stala v Jugoslavii myslitelnou. Zapadni vladni a mezinarodni instituce by mely v jednanich se staty teto oblasti klast duraz prave na svobodu medii.

"Etnicke cistky" a nasilna asimilace, jez na Balkane od 19. stoleti vetsinou prevladaly, odpovidaly predstave, ze jeden stat znamena take jeden narod, jedna kultura a jedno nabozenstvi. Nekteri se domnivaji, ze nebezpeci etnickeho nacionalismu lze politicky odstranit, kdyz se mensinam zaruci kulturni prava (jazyk, nabozenstvi atd.) tak, aby kulturni autonomie predesla pozadavkum na autonomii uzemni.

To muze na Balkane sotva fungovat. Mensiny nebudou duverovat zakonnym zarukam, pokud je neprovazi uzemni autonomie, kdezto vetsinove narodni skupiny se obavaji, ze priznani kolektivnich prav podpori mensinovou integraci a iredentismus.

Komise je presvedcena, ze ustavy statu maji zajistovat ochranu prav mensin; ze tato prava maji byt presne urcena a nikoli teprve interpretovana mistnimi uredniky; ze volebni systemy maji zahrnovat princip pomerneho zastoupeni, jakkoli to muze vest k fragmentaci; a ze oblastni a mistni autonomie je na smisenych uzemich podstatna. "Spolecenstvi bezpecnosti" vsak predevsim vyzaduje obcanskou spolecnost (kde etnicka prislusnost neni jediny organizacni princip), vladu prava (zarucujici lidska i mensinov a prava) a institucni prostredky k rozsuzovani sporu.

Komise doporucuje vytvorit mezinarodni tribunal (ukol by se dal sverit Svetovemu soudnimu dvoru nebo Evropske komisi a Soudu pro lidska prava), ktery by uvazoval o mezich sebeurceni: mel by vlastne pomoci vyresit napeti mezi pravem na sebeurceni, vyjadrenym v Charte OSN, a mezinarodnim uznavanym principem neporusitelnosti hranic.

Pritomnost potencialu pro dalsi konflikty na Balkane vedla k navrhum na nejakou mezinarodni konferenci, ktera by je predjimala. Komise vsak pochybuje o schudnosti jak konference o balkanske bezpecnosti, tak i nejake jeste narocnejsi konference, zamerene k vytvoreni Konfederace jizniho Balkanu. Takovy pristup by zrejme nebyl sto dosahnout od pocatku nutnych kompromisu mezi vsemi stranami, a tedy by nejspis skoncil neuspesne.

Pro zahajeni pomaleho procesu balkanske spoluprace komise naopak doporucuje, aby z diplomaticke iniciativy EU a Spojenych statu vznikla sit regionalnich komisi pro vztahy mezi etniky a mensinami, nabozenske smireni a spolupraci, obcanskou spolecnost, rozvoj hospodarstvi a infrastruktury, pro zivotni prostredi, pro mezinarodni zlociny a pro vztahy se zapadnimi institucemi.(...)

Ve vztahu k Bosne obsahuji Daytonske dohody vnitrni rozpor: prijimaji status quo etnickych hranic, dosazeny silou, a zaroven se snazi chranit a obnovit multietnicky charakter Bosny. Tezko si predstavit, ze by nova Bosna mohla fungovat jako stat. Bosensti Srbove tihnou k Srbsku a Chorvati k Chorvatsku, takze ze tri narodu, ktere ji tvori, maji jen Muslimove zivotni zajem na uchovani noveho statu. Z formulaci Daytonskych dohod dokonce plyne konfederativni usporadani, podryvajici novou Bosnu od zacatk u: ucastnici maji pravo ustavovat "zvlastni paralelni vztahy se sousednimi staty, pokud je to slucitelne se suverenitou a uzemni celistvosti Bosny a Hercegoviny".

Ze tri moznych scenaru, totiz 1) obnovy multietnicke Bosny, 2) miroveho souziti tri spolecenstvi v ramci dvou politickych entit pod jednou strechou a 3) rozdeleni, zprvu na dve a pak na tri casti, jez by mohlo vest de facto k anexi Chorvatskem a Srbskem a ponechalo asi 30 procent Bosny jako zbytkovy stat pro Muslimy - je ten treti nejspise pravdepodobny. Nekteri se tudiz domnivaji, ze takove uplne rozdeleni na tri casti je nevyhnutelne a melo by se tedy provest ihned. Nase komise je vsak presvedcen a, ze nechat maly islamsky stat, vklineny mezi Vetsi Srbsko a Vetsi Chorvatsko, je jisty recept na nestabilitu a bude mit vyrazne negativni dopad na islamske vztahy k Evrope.

Ma-li se zabranit uplnemu rozdeleni a po nejake dobe podporit integrace vskutku multietnicke Bosny, musi se daytonska opatreni, dnes kazdemu a beztrestne pro smich, plne prosadit a Spojene staty se k tomuto cili musi spojit se zapadni Evropou. Strategii pro Bosnu by Komise zalozila na nasledujicich principech:

- zaruka dlouhodobe bezpecnosti, jez si predevsim vyzada mezinarodni vojenskou pritomnost na nekolik let;

- zachovani a posileni vsech hlavnich spolecnych instituci Bosny a Hercegoviny;

- vynuceni slavnostniho zavazku daytonskych signataru, ze budou spolupracovat na vydani vsech obvinenych Tribunalu OSN pro valecne zlociny;

- zarucit existenci svobodnych a nezavislych medii a odstranit fakticky monopol ruznych stranickych rezimu v nejvlivnejsich bosenskych mediich;

- obnovit s pomoci zapadnich vlad, nadaci a nevladnich organizaci obcanskou spolecnost - narodne smisene instituce a socialni infrastrukturu, znicene valkou;

- volby, chystane v dobe zverejneni teto zpravy, patrne neprispeji k integraci statu; mezinarodni usili by se melo zamerit na to, aby se za dva roky konaly nove volby, a to ve svobodnych a cestnych podminkach;

- obnova by mela davat prednost projektum, jez podpori ekonomickou integraci Bosny;

- civilni stranku zapadni pritomnosti v Bosne je treba racionalizovat a posilit,(...). - rozhodne zajistit pravo uprchliku na navrat; dokud se tyto prvni (zijici) obeti valky nemohou vratit domu, nema smysl mluvit o mirovem usporadani. Financni bremeno by si mely rozdelit staty EU, ktere by mely byt take vstricnejsi pri udelovani trvalych viz uprchlikum a jejich rodinam.

Chorvatsko se snazi o "reintegraci do Evropy" (prezident Tudzman). Evropske a americke vlady by tedy mely za sve pratelstvi chtit vyssi cenu a dat jasne najevo, ze ocekavaji zmeny v nakladani s mensinami, v navratu uprchlych Srbu, ve svobode tisku a v podpore mistni demokracie. Od Zahrebu musime predevsim pozadovat, aby navazal konstruktivni vztahy s Hercegovinou, pomohl zrusit "Chorvatskou republiku Herceg-Bosna", podporoval fungovani bosensko-chorvatske federace a ucastnil se obnovy Bosny. To bud e vyzadovat vytrvaly tlak Zapadu.

Srbsko

Zapad by nemel podporovat predstavu, ze naplnit Daytonske dohod znamena dat Milosevicovi volnou ruku v Srbsku a v Kosovu. Snaha Srbska o legitimovani sve politiky nabizi Zapadu jistou paku a reintegrace Srbska by se mela stat zavislou na respektovani bosenske svrchovanosti a plneni Daytonskych dohod - vcetne ustanoveni o valecnych zlocincich.

Belehrad by mel prijmout navrh smlouvy o naslednictvi byvale Jugoslavie, vcetne rozdeleni majetku i zavazku. Ve svetle rezoluce OSN, ze Jugoslavie prestala existovat, by mel take pozadat o prijeti do OSN a dalsich mezinarodnich instituci; Zapad by mel koordinovat postup pri uznavani nove Jugoslavie.

Srbske mensiny v Kosovu ubyva, takze vetsina Albancu v Kosovu si mysli, ze "cas a trpelivost" jim prinesou nezavislost na Srbsku a svrchovanost. Mezi oficialnim srbskym statem a "paralelnim" statem albanskym vznika odstup, ktery vsak neznamena tolerantni souziti, nybrz apartheid, zalozeny na rostouci nenavisti Albancu vuci srbskym sikanam a ponizovani a na strachu Srbu, ze nakonec podlehnou. Cim dele se problem Kosova odklada, tim vetsi je nebezpeci vybuchu, ktery by se mohl snadno prenest i za hra nice provincie.

Komise navrhuje, aby:

- Srbsko uplne zrusilo martialni zakony, obnovilo autonomii a jeste nez zacnou jednani, zacalo stahovat armadu a policii. Spolecnym usilim albanskeho vedeni, zapadnich nadaci a nevladnich organizaci, a Srbu je treba obnovit normalni obcansky a kulturni zivot v Kosovu. Univerzitu v Pristine je treba obnovit jako otevrenou a pluralistickou instituci.

- Kosovske albanske vedeni bylo ochotno jednat bez predbeznych podminek a ustoupilo od pozadavku jednat pouze o nezavislosti.

- Konecny vysledek vzal v uvahu legitimni srbske pozadavky a obavy, vcetne spolehlivych zaruk prav srbske mensiny v Kosovu. Musi take priznat kosovskym Albancum samospravu, vcetne vlastni policie, soudnictvi, zdravotnich, kulturnich a vzdelavacich a dalsich instituci.

Kdyby se ukazalo, ze samosprava v teto podobe nefunguje, budouci statut Kosova by mel byt po deseti letech predlozen k zavaznemu rozhodcimu rizeni nebo referendu. Nepodari-li se do dvou let dospet k dohode, Komise se domniva, ze by se budouci status Kosova mel predlozit k zavaznemu rozhodcimu rizeni, a pokud by to rozhodci doporucili, k referendu, konanem v Kosovu, o ruznych moznostech jeho budouciho statutu (vcetne nove federace se Srbskem, Cernou horou a Vojvodinou nebo nezavislosti).

Komise se domniva, ze je treba dale podporovt pro-zapadni orientaci Albanie, ze je vsak treba zabranit, aby si to Berishova vlada vykladala jako opravneni k nedemokratickemu jednani. Albanskou infrastrukturu je treba vyrovnat na uroven jejich sousedu, coz bude ukolem EU a zejmena Italie a Recka. Vazby k Turecku a jinym balkanskym zemim musi dostat prednost pred jinymi islamskymi vazbami. Albanci svoji zem nevymezuji nabozensky a kazdy krok timto smerem by byl chybny.

Makedonie prokazala, ze patri mezi stabilnejsi nasledniky byvale Jugoslavie, mnoho vsak bude zaviset na tom, jak se vyporada se svoji albanskou mensinou. Primarnim cilem vnejsiho vlivu by mela byt podpora ucasti Albancu na makedonske statnosti - pristup, ktery vyzaduje znacnou miru decentralizace a soustavne politicke zdrzenlivosti z obou stran. UNPREDEP musi byt pritomen, dokud nedojde k podstatnemu pokroku v reseni problemu Kosova. Makedonska vlada by se mela ujmout urovnani napjateho situace ko lem univerzity Tetovo. Obnova normalniho provozu univerzity v Pristine (Kosovo) a uplne otevreni kosovsko-makedonskych hranic by znacne pomohlo.

(Zprava se dale venuje take dalsim ohniskum konfliktu na Balkane, predevsim situaci bulharskych Turku a recko-tureckym vztahum - pozn. red.)

Na Balkan bychom nemeli hledet jen prizmatem bosenske tragedie. Ocita se dnes na krizovatce s vyhlidkou bud na novou marginalizaci, anebo na prekonani soucasne krize a vytvoreni podminek pro zarazeni do hlavniho evropskeho proudu. Podle naseho nazoru je tou nejvyssi vyzvou pro Zapad i pro samotne balkanske staty, aby se pokusily vytvorit takovy ramec, v ramci nehoz by mirova spoluprace byla vyhodna pro vsechny strany. To se tyka zejmena byvalych ucastniku jugoslavske valky. Chceme-li predejit novym vybuchum nacionalismu, nestaci navrhovat technicka reseni. Kazda ze stran musi citit, ze neco ziskava vymenou za to, co obetovala. Armady zapadnich mocnosti asi nebudou na Balkane vecne. Vsem stranam je tedy treba ukazat, ze obnoveni valky jim prijde draz nez uchovani miru.

Balkanske narody si zaslouzi dostat prilezitost, aby svou tragickou minulost mohly nechat za sebou. Ty narody, jimz se to podarilo drive, zavazuje jejich smysl pro humanitu, vlastni dustojnost a klid svedomi k tomu, aby krehkym statum v teto oblasti pomohly prekonat soucasny udel a promenit lonsky krvavy Balkan v jihovychodni Evropu budoucnosti.

(Prelozil J. Sokol, redakcne kraceno)dex

Jan Culík | Department | Home