Po stopach Republiky ceskoslovenske vydal se redaktor NP na nekdejsi Podkarpatskou Rus. A pripadal si jako archeolog, kdyz nasel treba torzo hydrantu - rok vyroby 1925; nebo poulicni lampy se stinidlem zavesene na telegrafnich sloupech nebo na snure mezi dvema uzhorodskymi domy, jakoby presazenymi ze Smichova ci z Karlina; silnici zarostlou travou; vyhybky, mosty, semafory, sranky - vse made in R.C.S. - na trati Uzhorod-Jasina; stare dobre predvalecne kocici hlavy na mukacevskych "bulvarech", ale i jinde; hranicni kameny navlas podobne treba tem krkonosskym (s pismeny "Cs" a "P" na protilehlych stranach) na karpatskem hrbetu kdysi oddelujicim polsky Halic od Ceskoslovenska...

A byl patricne dojat svymi objevy, nebot diky nim mu bylo v dnesni Zakarpatske oblasti Ukrajinske republiky stredoevropsky milo. Na "velke Ukrajine" nebyl, ale zdalo se mu, ze v Kijeve by mu prach vireny obrovitymi "gruzaviky", nebo zapach z jejich nizkooktanoveho benzinu vadil mnohem vic, nez na mukacevske ulici lemovane nizkymi baracky s brizolitovou omitkou, takovymi, jake najdete v kazdem ceskem malomeste, pokud tam misto nich zrovna nepostavili panelaky.

A co vubec v Kijeve vedi o tom, co se deje daleko za horami? Podle vypovedi zde usedlych obyvatel, ne o mnoho vic, nez vedeli predtim z jeste vzdalenejsi Moskvy. Jiste, na Uzhorodu a Mukacevu (obyvanych z velke casti povalecnymi pristehovalci), poznate, ze tu vladl Homo sovieticus, ale na venkove, v horach, se zije po staleti porad stejne. Kazdy ma kravu ci ovce a vubec hospodarstvi a z toho je ziv, a nejake politicke otresy se ho prilis nedotknou. Ruzne rezimy tudy prosly za posledni stoleti, ale rusinskou dusi prilis nepoznamenaly. Lide jsou tu nesmirne privetivi a pohostinni a hned nabizeji mleko ci syr, coz prijde vhod, protoze v obchodech nedostanete krome chleba vubec, ale vubec nic. Takze horalum ani nic jineho nezbyva nez vezet v naturalnim hospodarstvi, stat tu totiz prilis nefunguje. Maly priklad: Vsechny domy v dedine jsou krasne nazdobene, jen uprostred zarucene stoji barabizna bez oken a bez dveri: budova sovetu ci sovchozu, ci ceho.

Zakarpatska Ukrajina proziva druhou ceskou kolonizaci. Tentokrat ovsem prijizdeji namisto uredniku a ucitelu jenom turiste - s ruznymi "nezavislymi" cestovkami i na vlastni pest. V horskych udolich kolem Kolocavy a Jasini se to jen hemzi ceskymi autobusy. Co to udela se zatim skoro nedotcenou krajinou a nedotcenymi lidmi, zatim neni jasne. Zadneho mistniho majitele louky, kde se stanuje ve velkem, jeste nepadlo udelat si z toho kseft. Zaplatpambuh.



Jan Culík | Department | Home