Prvni svobodne volby v mem dospelem zivote se konaly na jare 1968. V blazinci, kde jsem pracoval, jsme volili zavodni vybor ROH. Lidi prislo hodne, doba byla takova. Na hlasovaci listine byla jmena kandidatu. Lide mohli skrtat a dopisovat podle sveho, ale jasne jim to nebylo. Vedle me sedely zenske z kuchyne. Zlomenym hlasem cetly jmena, vesmes proflaknute erohacke firmy: "Nojo, Cermak, to je jasny," nebo: "Sulcova, to samy..." Neskrtly je. Svata prostoto! Vzdycky si na to vzpomenu.

Ucast pri senatnich volbach byla mensi. Zahy se objevily pokusy o vyklad. Pry unava (druhe volby v jednom roce apod.). - O tu fyzickou nejde. Volebni akt nestal ani tolik namahy, co navsteva holice. Ze by unava mentalni, jakou pusobi chronicka zatez, kdy motivovanost i psychicka vykonnost klesa, protoze jsme z toho uz zpitomeli? To taky neni ten pripad.

Psalo se tez: masivni neucast volicu je zpusobena relativni spokojenosti se stavajicimi pomery. Ano, pri volbach do snemovny se to stavalo. "Stejne vyhraje odeeska," pravil politicky nikoli lhostejny podnikatel - a odjel za kseftem nebo na chalupu. Pred temi senatnimi jsem nic podobneho nezachytil.

To spis otravenost, znechuceni tim, jak "to tam vedou", a vzapeti padala jmena panu Zemana a Klause. Setreni renomovanych agentur tento motiv nepotvrdilo. Verim, ale nejsem si jist, zda na ne dat. Agentury nesdelily, jak si overovaly spolehlivost odpovedi. Pri podobnych setrenich, byt anonymnich, maji nekteri lide sklon odpovidat konformne, resp. nenapadne. Snaze zaskrtnou rubriku "protoze senat je nedulezity", nez aby priznali "protoze me to s... a ja se na to vy..." Takova uprimnost totiz predpoklada duvernejsi vztah. Dynamicka psychologie zna obranne mechanismy, jednim z nichz je tzv. racionalizace: clovek sam sobe (tim spis tem druhym) zduvodnuje sve postoje a ciny radeji zpusobem, ktery vypada rozumne.

Vzpominam na zenske z kuchyne, a proto verim agenturam, ze vyznamnym duvodem neucasti mohlo byt nejasno ohledne principu vetsinove volby, nadto dvoukolove, a zejmena pochybnost o uzitecnosti senatu. Vzdyt nam byla vstepovana ctyri roky!

Malo platne, zjistovat pohnutky jednani je nekdy nesnadne. Clovek se casto nevyzna ani v tech vlastnich. Behavioralni psychologie, o niz se opiraji standardni sociologicke metody, se analyzou subjektivity lidskeho prozivani moc nezabyva. Nekdy to nevadi. Ptam-li se, proc lide nekupuji urcity vyrobek, patrne se to dozvim. Mohu vsadit stejnym zpusobem na zduvodneni, proc ten ci onen volil ci nevolil tu ci onu politickou stranu? Dokazu zachytit volicskou ambivalenci?

A tak se pridrzim hypotezy otravenosti resp. znechuceni, protoze s projevy tohoto postoje jsem se setkaval v posledni dobe casteji. Ano, v prostredi mne dostupnem, jehoz reprezentativnost je sporna. Oproti agenturam byli moji respondenti mene pocetni, zato raport byl duvernejsi. Nebyli jsme ve vsem zajedno. Mnozi z nich nesli k volbam, ja ano. Ti co sli, volili vesmes jinak; ja chtel osobnost, a tou byl v mem obvode kandidat ODS. Z jejich referenci jsem vyvodil tento vyklad neucasti, nepochybne dilci:

Vsichni byli presvedceni o vhodnosti transformace, ale nekteri pochybovali o jejim zdaru. Neupirali jeji nejvyznamnejsi spouautorstvi ODS, jiz ale prisoudili bankovni krachy, a stale vic jim sla na nervy "klausovska arogance". Od CSSD si slibovali, ze klepne ODS pres prsty, ale Zeman je zklamal. Nestal se rozvaznym sefem silne opozice, nybrz pokracoval ve svem kohouteni a paktoval se s KSCM a sladkovci. Patova situace v nich vyvolala pocit bezvychodnosti. Nekteri dali hlas ODA a KDU, ale ti nejotravenejsi - mladsi - nesli k volbam. Vysledky prvniho kola na ne neudelaly dojem a oni se v druhem nesnazili je potvrdit, ani zmenit. Sladka nemilovali predtim ani potom, ale s horkosti poznamenavali, ze ma kus pravdy. Toto je mi nejvyznamnejsim mementem neucasti v senatnich volbach: zklamani politikou muze zvysit vnimavost vuci demagogii. Leccos lze napravit, pripomenme si vsak varovani Adama Michnika: nejvetsi hrozbou postkomunistickych spolecnosti neni komunismus, ale populismus.

Klast pred volbami otazku "o cem vlastne budou" a pokouset se odpovedet, to je ucelovy manevr. V nasi neustalene situaci se to pozna vzdycky az potom. Co hybe politicky zainteresovanou casti verejnosti nejvic, to napovida ticha koalice vsech proti ODS. Trebaze CSSD zklamala nadeje do ni kladene, k potrebnemu okriknuti ODS a jejiho sefa uzila Prozretelnost prave Zemanovych nevymachanych ust. Obema nejvetsim stranam byl dan vyznamny pokyn, ODS dokonce podruhe. Dalsi uz bude zalezet na tom, co se v nich bude dit v nejblizsim pulroce. Pro CSSD to bude mozna snazsi, je nestmelena, chaoticka, ale plasticka. Naproti tomu Klaus se v ODS opevnil lidmi vybranymi k jeho vlastnimu obrazu.

Prevratne zmeny v postkomunistickem svete vynesly do popredi osobnosti s vyraznymi narcistickymi rysy (Jelcin, Walesa, Meciar, Tudzman, Milosevic...). Neni divu, tize problemu byla vyzvou tem, kdo oplyvali sebejistotou, kterou nebrzdila autokriticnost. Ti pak umoznili konjunkturu specifickemu typu politiku (zurnalistu), nekde vtahli do hry sve klany. Ani nase spolecnost se tomuto mechanismu nevyhnula, jakkoli zde fungoval kultivovaneji. Jeho produktivnost, zda se, konci. Pokud neucast v senatnich volbach signalizovala i tuto okolnost, neni to s nami tak zle.

Treba to neni jen okolnost, ale nalehava potreba. Vzdyt vynesla dve male strany na misto neumerne jejich dosavadnimu vyznamu. Uvidime, zda jim to stoupne do hlavy, anebo zda si uvedomi, ze se staly nastrojem neceho, co je vic nez ony samy. - KDU profitovala nejvic. To vsak odhalilo jeji hlubinnou spriznenost ("...z pradavne znamosti," jak zni Holanuv vers) - s CSSD. Az to jejimu clenstvu dojde, budeme mozna svedky jejiho "vnitrostranickeho prekvapeni", jehoz dusledky nelze predvidat.

Pouha dve komunisticka senatorska kresla by nas mela potesit. Je treba pocitat s tim, ze zbytkovi komuniste budou postupne absorbovani socialni demokracii. Jak bude vypadat vysledna vzajemna adaptace, nevime. Zda se vsak, ze spekulace o udajnem volebnim handlu CSSD-KSCM jsou mrhanim casu. Ze komunistickym volicum nezbylo nez podporit Zemana nebo Luxe (snad i Kalvodu?) - je snad lepsi zpusob vyhynuti dinosauru?

Privykneme vyhlidce, ze casem bude stale mene zalezet na tom, ze nekdo byl v KSC (nebo dokonce "na seznamu"). Oboji je prece duvodem dalsiho tazani, nikoli odsudku! Pravicova verejnost to prominula panum Dlouhemu, Jezkovi, Straskemu aj., odborarum nevadi "lustrak" pana Falbra... Uhlavni nepratele ceske spolecnosti a jeji demokracie se formuji jinde; zlo, jemuz bude treba v budoucnu celit, bude mit jinou podobu nez KSCM. Dochazi nam to obtizne. Nechut k analyze nasi minulosti a struktury byvale moci se msti.

Cim ale bude samotny senat? Byly zmineny ctyri mozne podoby: (a) rada moudrych, tj. "dospele" jednajici instance vyvazujici "infantilni" chovani snemovny; (b) soustredeni protekce lokalnich zajmu, kdy senator vymaha maximum pro svuj obvod; (c) dalsi zapasiste dvou nejvetsich politickych stran, tedy filialka snemovny.; (d) terapeuticke zarizeni pro odchazejici politiky.

Nejpracnejsi je prvni moznost (a), zcela bezpracna je ta posledni (d). Znamena to, ze (a) je nejmene pravdepodobna a (d) nejpravdepodobnejsi? - Stran moznosti (b) toho kandidati naslibovali nejvic a volicska poptavka je v tomto smeru nejvetsi. Vyhovet ji - to je to nejlepsi, co lze udelat pro sve dalsi zvoleni. Proto k tomu budou senatori citelne motivovani. Senat jim sice neskyta mnoho prilezitosti, protoze je konstruovan pro neco jineho, ale tuto prekazku lze obchazet. - Pravdepodobnost moznosti (c) je nejasna. Tato konstelace by odpovidala politicke tradici let 1992-1996, ale ticha zivelna koalice "vsech proti ODS" ji nepreje; vznikla totiz z nechuti vuci tomu stylu politiky, jehoz projevem je i sama moznost (c).

Senat dostal do vinku od kazdeho trochu. Bude zalezet na nem, pro kterou z moznosti se rozhodne. Take se bude potykat s nedostatkem vaznosti, k nemuz ho predem odsoudil nezajem volicu. Kdokoli muze jeho sebevedomi srazit kdykoli na tretinu.

Senat bude k uzitku, nenecha-li se tim odradit, bude-li usilovat o maximalizaci funkce (a), o rozumne omezeni funkce (b), a zakaze-li si moznost (c). Jinak hrozi moznost (d).

Jan Culík | Department | Home