Zacne to vzdycky stejne. Skupina politikou zaujatych lidi hleda misto pro otevrenou diskusi o velkych tematech doby. Protoze ji nemohou uspokojit zavedene listy, u nas zridkakdy oplyvajici kritickym myslenim, rozhodne se pro novy titul s mensim nakladem a delsi periodicitou, za to vsak vetsi mirou nezavislosti. Jedine tak si lze vysvetlit fenomen kulturne-politicke revue, ktery neodmyslitelne patri k ceske politicke kulture. Jako ponorna reka se vzdy znovu vynoruje tehdy, kdyz mu to doba umozni. Tydenik ci mesicnik, ktery neni jen netridenym sberem informaci, ale ma naopak zretelny profil. Prinasi skalu nazoru, jez spojuje nezaujate kriticky pohled na soucasnost, odpor k jakemukoli extremismu na strane jedne, stejne jako k pohodlne autocenzure na strane druhe.

Nejvetsim pocinem tohoto druhu byla jiste predvalecna Pritomnost Ferdinanda Peroutky, nezustalo vsak jen u ni. V pozdejsich dobach nasla radu pokracovatelu. Protoze si troufame postavit nas mesicnik na (prozatimni) konec teto rady, je nasi povinnosti vzpomenout postupne ty casopisy, ktere prisly s podobnym programem pred nami. Budeme postupovat proti toku casu, zacneme tedy nejmladsim z rady, nezavislou revue Skutecnost.

Historie Skutecnosti, tohoto exiloveho politickeho mesicniku, je zatim u nas temer neznama. Dochovalo se jen nekolik malo exemplaru, presto ma jeji poznani pro nas nesmirnou cenu. Skutecnost vychazela nejprve v Zeneve a pozdeji v Mnichove v temnych letech 1949-53. To je doba nejhlubsi beznadeje naroda, ktery se jen tezko vzpamatovaval z pounoroveho soku, z toho kruteho faktu, ze se uz podruhe za sebou vzdal bez boje sve svobody. Doma se arogantne roztahovali novi vladci a mesic od mesice utahovali sroub represe. Desetitisice vydesenych uprchliku zivorily v preplnenych uteceneckych taborech IRO v Nemecku, a i ti, kterym se podarilo najit novy domov za Zeleznou oponou, s obtizemi vzdorovali materialnimu nedostatku. Citili se opusteni, izolovani od ostatnich, nebot exil se jeste nestacil zformovat, a ty struktury, ktere uz existovaly - predevsim Rada svobodneho Ceskoslovenska - byly paralyzovany politikarenim a malichernymi putkami predunorovych politiku, kteri se podle vseho pramalo poucili ze svych predeslych chyb. Evropa se jen tezko vzpamatovavala z nedavno skoncene valky a novy svetovy konflikt visel ve vzduchu. Proti triumfujicimu bolsevismu se narychlo budovala obrana na Rynu, a zdalo se byt jen otazkou casu, kdy ji prolomi a ovladne celou Evropu.

Za teto situace se ve Skutecnosti sesli lide, kteri se predtim neznali, kteri vsak spolecne chapali exil jinak: ne jako ranu osudu, ale jako vyzvu ke konkretni praci. Profil Skutecnosti byl urcen predevsim generacne, jeho zakladateli byli stipendiste Zenevske univerzity, odvazni mladi lide, kteri s velkou davkou skepse sledovali pocinani starsi generace politiku treti republiky, tu smesici naivni viry v brzky konec komunisticke vlady a bezskrupuloznosti, s jakou si uz rozdelovali budouci funkce. Skutecnost byla odvaznym pokusem nove generace prevzit iniciativu, dat exilu novy, skutecne realisticky program zalozeny na obnove duchovniho zivota naroda a prekonani jeho izolace od demokratickeho sveta.

Pokusem v podstate uspesnym, nebot dal za slozitych ekonomickych podminek vzniknout casopisu, ktery jako jeden z mala nabizel prostor pro svobodnou diskusi o tehdejsi narodni situaci a jejich pricinach. Na jeho strankach se mohly alespon na dalku setkavat lide roztrouseni po celem svete a uchovat tak kontinuitu narodniho vedomi pro leta pozdejsi, kdy uz vysilalo RFE a zivot exilu se mohl rozevrit do vetsi sire. Skutecnost tak vlastne suplovala roli ostatnich sdelovacich prostredku.

Jaka Skutecnost byla a o cem psala? O tom mohou nejlepe vypovedet jeji tvurci. Hovorili jsme s profesorem Stredoevropske univerzity, spolupracovnikem Svobodne Evropy Zdenkem Sudou a reditelem Strediska vzdelavaci politiky pri Pedagogicke fakulte UK dr. Ladislavem Cerychem, kteri pred bezmala padesati lety stali u zrodu Skutecnosti.

prof.Suda: Vznikla mezi ceskymi studenty, kteri se sesli v jednom zenevskem dome. Ja jsem do Zenevy prijel v lete 1948, pozadal o asyl a prihlasil se na univerzitu. Tam jsem potkal Ladislava Cerycha a Petra Hrubeho, a tak vzniklo jadro budouciho okruhu lidi kolem Skutecnosti. Do Zenevy pribyla take Meda Sokolova (dnes Mladkova, sberatelka ceskeho moderniho umeni, ktere chce z Washingtonu prenest do Prahy - pozn. J.C.), ktera nam velmi pomohla v zacatcich casopisu, hlavne tim, ze nam shanela vsechny formality potrebne k nasemu pobytu ve Svycarsku. Predevsim jeji zasluhou se podarilo sehnat univerzitni stipendia pro dalsi profilujici osobnosti casopisu: Karola Belaka, Karla Sichrovskeho (v casopise uziva pseudonymu David - pozn.red.), Alexandra Horavu, kteri se do Zenevy dostali v roce 1949 z tabora IRO v Ludwigsburgu. Mede a jejim diplomatickym schopnostem jsme vdecili za novy domov - sehnala pro nas krasnou, i kdyz ponekud zpustlou vilu Rigot, pozdejsi sidlo Spolecnosti pro OSN. Casem nas presidlili do pristavku jednoho hotelu, obycejne stavby, ktera vsak nabizela vetsi komfort.

Dr. Cerych: S planem vydavat casopis prisel Jiri Nehnevajsa. Prijel do Zenevy i s penezi od Jaroslava Boucka, ceskeho podnikatele z Curychu, ktery mel pred unorem 48 prosperujici firmu na vyrobu presne mechaniky. Tenhle cesky inzenyr, z nehoz se v exilu stal profesor politologie v Ottawe, nas podporoval nejmene dva roky. Koncem roku 1948 jsme rozeslali vybranym lidem programove prohlaseni Skutecnosti a v lednu 1949 vyslo prvni cyklostylovane cislo. Od listopadu 1949 pak Skutecnost vychazela tiskem.

NP: Na kolik tehdy vydavani exiloveho casopisu prislo?

prof. Suda: Naklady byly minimalni. Casopis se sazel a tiskl v Parizi, jedno cislo v nakladu tisic vytisku stalo asi 120 dolaru. Jedinym dalsim vydajem bylo postovne, Skutecnost se rozesilala do ruznych koutu sveta. Honorare, ani redakcni prace se neplatily, dokonce ani cestovne. Nasi ctenari stejne nemohli pokryt ani tak nizke naklady. Rocni predplatne ve vysi jeden a pul dolaru nestacilo, proto jsme s Ladislavem podnikli prosebnou cestu do Londyna k rediteli Benesova ustavu, dr. Smutnemu. Odtud nam posilali penize v pozdejsich letech, kdy redakce presidlila do Mnichova a vyroba do Londyna.

NP: Ktere dalsi osobnosti urcovaly tvar casopisu?

Dr. Cerych: Meli jsme nekolik profilovych temat, kterym jsme se venovali systematicky. Spolecna stanoviska tykajici se problemu exilu casto formuloval Petr Hruby nebo Karol Belak. Ten take publikoval obecne politicke uvahy o charakteru svobodne spolecnosti. Sichrovsky, ale i jini autori se hodne venovali komunismu, tedy otazce, co je to vlastne za rezim. Ja jsem v kazdem cisle komentoval pokrok, jehoz bylo dosazeno v evropskem sjednocovacim procesu. V te dobe evropske struktury s vyjimkou Rady Evropy teprve krystalizovaly, nicmene s evropskym federalismem jsme spojovali velke nadeje. Petr Demetz otevrel jako jeden z prvnich diskusi o vyhnani sudetskych Nemcu a jeho dusledcich.

prof. Suda: K puvodnimu jadru se pak pridavali dalsi lide, jako napriklad skupina zaku profesora Cerneho, k niz patrili Jiri Pistorius, Antonin Hruby a Jiri Karnet. V pozdejsich letech se autorsky okruh jeste vice rozsiril. Mezi pravidelne spolupracovniky patrili Ladislav Matejka, Frantisek Bregha, H.J. Hajek a take Pavel Tigrid, ktery pozdeji nasel sve spolupracovniky do prvni redakce Svobodne Evropy vetsinou prave v autorskem okruhu Skutecnosti. Mohl bych vzpominat i na dalsi jmena.

Ackoliv se Skutecnost stala tribunou mladych autoru, svym nazvem se hlasila k predvalecne capkovske generaci. Jeji vudci osobnosti jako Ferdinand Peroutka nebo Jaroslav Stransky v ni obcas publikovaly. V cem jste se schodovali a v cem rozchazeli?

prof. Suda: Neskromne priznavam, ze Skutecnost jsem pojmenoval ja. Libila se mi ta vecnost, ale na Peroutku jsem pri tom, prisaham, nemyslel. Lide tomu tak ale od zacatku rozumeli - spojovali nas s jeho Pritomnosti. My jsme se tomu nijak nebranili, s Peroutkou jsme se vpodstate shodovali v nazorech na exil i treti republiku , presto jsme se citili byt trochu jinde.

dr. Cerych: Kdyz Peroutka spolu se svymi spojenci odesel z Rady svobodneho Ceskoslovenska a zalozil konkurencni Vybor pro svobodne Ceskoslovensko, nabidli nam ucast na jeho cinnosti, Belakovi dokonce clenstvi. Odmitli jsme, protoze jsme se nechteli vazat k zadne ze stran rozhadaneho exilu; citili jsme se dobre jako neformalni intelektualni krouzek, branili jsme se jakekoli formalizaci.

NP: Skutecnost se programove venovala bolavym mistum nasi moderni historie, kolem nichz se rozpacite preslapuje dodnes. Slabiny predvalecne demokracie a omyly jejich vudcu, Mnichov a unor, lesk a bida druheho i tretiho odboje, odsun Nemcu a jeho odraz ve svedomi naroda, to jsou vsechno temata i po letech silne nabita emocionalitou. Jak reagovali lide v dobe, kdy osobni vzpominky byly jeste cerstve?

dr. Cerych: Byli jsme programove proti establishmentu, provokovali jsme kacirskymi nazory, ale nemyslim, ze jsme tim moc riskovali. Je pravda, ze nas nekteri lide nemeli radi, ale krecovite nenavistne reakce nas spise utvrzovaly v tom, ze jsme na stope.

prof. Suda: Kdyz jsem si dovolil nesmele pochybovat o epizodicnosti komunistickeho rezimu v CSR a odhadl jeho trvani nejmene na dvacet let, kdekdo me povazoval za defetistu. Pozdeji by byli jiste radi, kdyby se splnila ma predpoved. Nezaujatym stanoviskem k odsunu ceskych Nemcu jsme si naopak ziskali respekt u umirnene casti vyhnancu, predevsim u Ackermann Gemeinde, s nimiz jsme se pak v Mnichove pravidelne schazeli. Po zaniku Skutecnosti bylo na ceske strane dlouho ticho, mlceni prerusil az Mlynarik alias Danubius koncem sedmdesatych let.

NP: Padesata leta v Evrope jsou poznamenana velkou neduverou v demokracii a jeji schopnost celit totalitarismu. Vas casopis se demokracie velmi dusledne zastaval, zaroven vsak trval na tom, ze je treba tento pojem znovu promyslet...

Dr. Cerych: Byl to predevsim Belakuv koncept "bojujici demokracie", ktery jsme prijali za svuj. Slo o to, ze demokracie se musi zbavit sve nejvetsi charakterove vady - pasivity. Musi sama vcas intervenovat, hrozi-li ji nebezpeci. Reaguje-li az na primy utok totalitnich sil, byva vetsinou pozde.

prof. Suda: Dnes bychom asi leccos formulovali trochu jinak. Tenkrat ale byla takova doba: zapadni Evropa byla prolezla "fellow travelers", tedy akademicky vzdelanymi lidmi, kteri na univerzitach a v mediich neunavne propagovali sovetskych rezim. Citili jsme, ze jako primi svedci nastupu komunismu k moci musime dat Zapadu varovnou zpravu. Proto jsme vydavali pod nazvem DEMOCRATIA MILITANS anglickou a nemeckou mutaci Skutecnosti, proto jsme upozornovali na knihy, ktere odhaluji pravou podstatu leveho totalitarismu, jako je Orwellovo "1984" ci Koestlerova "Tma o polednach".

Dr. Cerych: Myslim si, ze je to i dnes velke tema. Do jake miry ma byt demokracie tolerantni vuci netolerantnim? Tenkrat jsme psali, ze demokracie nemuze obstat, pokud nebude zalozena na statecnosti demokratu potrebne pro jeji kazdodenni prosazovani. A na tom se, myslim, mnoho nezmenilo.

Pripravil Jakub Camrda