Vydavani mesicniku zustava pro nas zajimavou zalezitosti: kazdy mesic zaciname znovu, pred sebou bilou, prazdnou plochu papiru, kterou zaplni myslenky skupiny lidi (redakce, redakcni rada a redakcni kruh a vsetecny vydavatel). Ti se pritom od sebe svymi nazory jak jen mozno lisi. Spojuji je toliko dve veci: predsevzeti delat neco uzitecneho a duvera ve smysluplnou budoucnost lidstva i teto zeme.

Tento mesic zacne pravidelne vychazet samostatny anglicky preklad puvodniho ceskeho casopisu. O neco takoveho se v Cechach zatim nikdo nepokusil, i kdyz casopisu na export, delanych tedy rovnou pro cizinu, tu bylo uz mnoho. Anglicky nazev casopisu je The New Presence, coz je volny preklad - prevod Nove Pritomnosti.

Proc ale vubec Novou Pritomnost prekladat do anglictiny? Anglictina je svetovy jazyk. Pritom krome dvou mistnich anglickych tydeniku, nekolika sponzorovanych publikaci a prekladu nekolika malo ceskych autoru do anglictiny, nemaji si ctenari, kteri neovladaji cestinu, a pritom se zajimaji o Stredni Evropu a o to, co si tady lide mysli, v cem pocist. Chteji vedet nejen co si mezi sebou rikame, ale i jak. Dobrych autoru neni kolem nas malo, ani zajimavych myslenek. Je tedy cas, aby se o nich dozvedelo co nejvice lidi.

Jake mohou byt dusledky? Jakkoli je to predcasne, troufame si rici, ze styl ceskeho psani je hlubokou sondou do ceskeho charakteru. Kuprikladu se zda, ze mluvime hodne a obcas zbytecne: anglicky preklad ceskeho textu je o tretinu kratsi. Na jedne strane piseme velice subjektivne: "ja si myslim, ze..." - kdyby sis to nemyslel, snad bys to prece nepsal, chce se me vzdycky opacit. Na druhe strane se vyhybame jasnym stanoviskum: "vicemene" - to je slovo - symbol, ukazujici na ceskou prizpusobivost, ci spise vyhybavost?

Jakou roli v tom sehral bolsevik? Neni to tak, ze se muselo psat, a pritom to nesmelo byt o necem? Je pak ale nase cestina nase?

Anglickeho ctenare tohle vsechno nezajima. Zada jasnou a presnou informaci, podanou strucne a bez pedagogicky nabadaveho tonu. Takovou, aby si mohl udelat vlastni nazor. Snazime se, aby tomu tak bylo cim dal tim vic i v puvodni ceske podobe casopisu. Kdyz se nase myslenky odrazi v zrcadle sveta a vrati se k nam, nemuze to neprispet nasi schopnosti lepe sdelit sami sebe, nase predstavy, nase myslenky.

The New Presence je tedy cesta ven, do sveta, ale zaroven i cesta domu, zpatky k nam.

Jan Culík | Department | Home