Nedavno jsem v ceske televizi sledoval americky film, ktery se zabyval rasismem vuci cernochum, tak jak se projevoval v jiznich statech USA v sedesatych letech. V jedne scene, kratce po vrazde nevinneho cernocha, se cernossti vudci rozhodli tomuto postavit. Jejich protest byl tichy, dustojny, a dojemny - tisic muzu, zen a deti kracelo za rakvi potichu a beze slova, jeden vedle druheho. A kazdy druhy mel americkou vlajku v ruce.

Tezko si lze u nas predstavit, ze by pri protestnim vystoupeni clenove romske nebo jine minoritni skupiny drzeli v rukou ceskou vlajku. Proc tedy cernosi drzeli v rukou vlajku zeme, ve ktere tehdy barva pleti rozhodovala nejen o praci, bydleni a vzdelani, ale i o zivote a smrti? Protoze pro ne tato zeme znamenala urcity ideal a meli predstavu, ze pres vsechny prekazky do ni patri jako rovnocenni obcane a hlavne, ze vseho nejvice, ze do ni chteji patrit jako rovnocenni obcane.

Dnes opet budujeme nasi novou republiku. Mluvi se o transformaci, at politicke, ekonomicke, nebo socialni. Debata o roli ekonomickych pravidel nejen v ekonomice, ale i v ekologii, cirkevnich zalezitostech, zdravotnictvi, spolecnosti vubec, nema konce. Nove posilena opozice teprve zaseda do svych kresel, zatimco v novem Senatu jeste ani kresla nerozestavili. Nicmene pise se sedmy rok po revoluci. Moc se zmenilo a moc se musi zmenit. Kudy tedy vede nase cesta? Cim vlastne jsme? Co to znamena byt Cechem?

Odpoved lze nalezt v jednom slove, na ktere jsme uplne zapomneli - patriotismus. Patriotismus (oproti nacionalismu) souvisi nejen s nasi identitou naroda a statu, s nasi hrdosti v tom nejpozitivnejsim slova smyslu, ale take s pocitem, ktery musime mit hluboko v srdci a v dusi, ze patrit k tomuto statu je dobre, ze ublizovat nebo pomahat mu znamena ublizovat nebo pomahat sam sobe. Potrebujeme, aby se z nas individualistu, kteri znaji jen osobni a skupinove zajmy, stali individuliste, kteri take respektuji zajem celku. Chybi tu ochota vystoupit jako narod jednotne, a do plneho svetla - se vsim dobrym a zlym. Tento cil nedosahneme jen tak - napred ho musime chtit. Dokud ho ale nedosahneme, zustaneme vzdy mali a plamen nasi svobody bude vzdy ohrozen vetrem nejistoty.

Zadny z narodu sveta, vcetne toho kdysi vytvoreneho - ceskoslovenskeho, nespadl z nebe do sveho hotoveho statu. Ceskoslovensky narod ale prokazal svou statotvornost a prvni republika vedena preyidentem Masarykem se stala vzorem demokratickeho, kulturniho a lidskeho vyvoje pro cely svet. Dnes jsme na rade my. To, ze v nasem hlavnim meste stale chybi pomnik naseho prvniho prezidenta neni tak pozoruhodne jako to, ze dosud stale chybi potrebny smysl pro nasi statnost. Chybi nam radovym obcanum i v tem, kterym jsme propujcili duveru, pokud jde o budoucnost ceskeho naroda.

Nedovolme, aby nase nove dilo bylo zniceno. Co je pro nas dnesek, bude pro nase deti jednou minulost. Dnesek vsak zaroven rozhoduje o jejich budoucnosti. A jestli se jim nebude neco libit a pujdou do ulic, budou, jak doufam, drzet v ruce ceskou vlajku. Proto, ze budou chtit neco zmenit, a proto, ze na ni budou hrdi.



Jan Culík | Department | Home