Mily priteli,

pekne pozdraveni z okraje Ceskeho raje. Uz jste zde zas dlouho nebyl, trebaze tu mame jednu navstevu na vysoke urovni za druhou. A dovidame se veci, ze my venkovane jen zirame. Tak treba pan ministr Pilip nedavno v Jicine hlasal, ze ve skolstvi je vlastne vsechno v poradku: dejepisu se na strednich skolach vyucuje dost (i kdyz v septime a oktave gymnazii neni vubec a v dalsich tridach zavisi na blahovuli pana reditele skoly, da-li hodinu ci neda-li). Ze by existovala sikana uz na zakladnich skolach, o tom nema pan ministr jediny signal (my bohuzel radu). Vrcholem bylo, kdyz zaznelo upozorneni, ze obce jsou ze zakona nuceny platit "skolne" do mist skol, ale nemaji uz moznost kontrolovat, zda jsou tyto penize skutecne vsechny ucelne pro skolu vyuzity (coz by bylo mozne zrizenim starych dobrych mistnich ci ujezdnich skolnich rad). Pan ministr proste prohlasil, ze podle neho by male obce nemely samostatne existovat. Takze az tak daleko jsme se dostali od devadesateho roku a od myslenky, ze samosprava by se mela vratit az do tech nejmensich obci...

Pan ministr (i mnozi dalsi) si neuvedomuji, co samosprava pro male obce znamena. Ale ony ty nase vesnicky a mestecka za tech nekolik poslednich let skutecne prokoukly a promenily se. Lide nuti sve zastupitele, aby se o obce starali. A ti nemohou vsechny neporadky svadet na vzdalenou strediskovou obec jako driv. A tak se zvelebuje a uklizi, funguji prodejny, ktere drive Jednota zavirala jako nerentabilni, prosperuji remeslnici a drobne firmy. A pritom i tyto male obce musi vystacit jen se svym rozpoctem, nebot dotace z okresu jsou vyjimecne a od statu jeste vyjimecnejsi.

Ale budme konkretni. Znate nase Stare Hrady. Vesnicka o necelych stopadesati obyvatelich, ktera taktak stihla pred tremi roky sve osamostatneni, protoze ted uz na uskutecneni referenda o oddeleni casti obce podle platne novely zakona o obcich by zde muselo zit nejmene 300 trvale hlasenych dusi. Je tu zamek svepomoci zachraneny, dnes pracoviste Literarniho archivu Pamatniku narodniho pisemnictvi. Jinak obycejna vesnice.

Tak tato mala obec v cele s mladym starostou Josefem Miclikem samostatne funguje znamenite. Uz stihli dokoncit bezprasny povrch silnice, udelali kus kanalizace, opravili marnici a hrbitov, vymenili krovy a strechu na pulce predzamci, podbetonovali roh zamku, kde se objevily trhliny, natreli okna a dvere, opravili okapy a krytinu atd., atd. Pritom ta silnice byla pod vladou strediskove obce nedodelana nekolik let a do zamku se vracela nepatrna cast najmu.

I kulturni zivot zde pod zastitou Osvetove besedy kvete. Jen za minuly rok zde bylo sestnact vystav (mj. plakatova tvorba Vaclava Sevcika, grafika Stanislava Holeho, krajka Gabriely Tumove ci Knihy - nekniky Ludvika Kundery), sedm koncertu (take pevecke sbory ze Svycarska a Italie), recitacni porad Hanky Kofrankove, tri besedy... K tomu celorocne otevreny zamek pro turisty, ctyri cisla mistniho casopisu Listy starohradske kroniky, sjezd rodaku, nekolik tanecnich zabav. To vse bez jedineho profesionalniho placeneho pracovnika.

Take blizka Sobotka zije rozmanitymi aktivitami - ale kultura ji prece jen proslavila nejvice. Kazdorocni festival Sramkova Sobotka - to je pojem. A tak dnes par slov o necem jinem - o nenapadne, ale vysoce potrebne a uzitecne cinnosti instituce zvane Mestska knihovna Frani Sramka. Ta prodelala v poslednich letech velky rozvoj a mesto je na ni nalezite hrde. A prece ji pred kratkou dobou hrozily potize, kdyz se rodny dum Sramkuv, kde je umistena, vratil v restituci do soukromych rukou. Bylo potreba sehnat penize na jeho vykoupeni. I vznikla nadace: obcane, rodaci a pratele mesta sebrali znacny obnos, prispeli i vytvarnici a spisovatele svymi dily, Josef Dvorak (chalupar z blizkeho Plakanku) sehral ve prospech nadace spektakl Boj o lipu. Nakonec pridalo mesto a okres - a knihovna ma po starostech. Navic ji osvicena mestska rada pridelila i dalsi prostory v sousedni stare radnici, kde vzniklo krasne detske oddeleni. A knihovna kypi zivotem. Nejen se zde ctou a pujcuji knihy a casopisy, ale konaji se prednasky a besedy, v Galerii na schodech (do 1. patra knihovny) jsou vystavy grafiky - to je zase iniciativa chalupare z nedalekeho Hrmenina Frantiska Pultra. Oblibena je cinnost Rodinneho klubu - to mohou na prednasku ci kulturni porad prijit i rodice s detmi, o nez se behem programu nektera z aktivistek Klubu postara. A nelze zapomenout ani na Knihovnicky tyden, organizovany v dobe konani festivalu Sramkova Sobotka pro knihovniky z cele republiky. Nelze zapomenout na regionalni Knihovnicku Ceskeho raje, edici, ktera ma uz sedm svazku. Nelze - tak by se daly vyjmenovavat dalsi a dalsi aktivity, ktere krome sve vlastni knihovnicke prace pro mesto a okoli obce zvladaji Alena Pospisilova a Lenka Dedeckova se svymi dobrovolnymi spolupracovniky Frantiskem Staskou, Jasnou Fiedlerovou a jinymi.

Kousek zeme na hranicich Ceskeho raje. Podobny tisicum jinych kousku ceske zeme. I tady mame problemy s autobusy, take nam nekteri spoluobcane delaji naschvaly. I ti, od nichz by se to nikdy necekalo. Ale verme, ze nakonec vzdy dobro a rozum zvitezi. Liban si take odstehovala pri rozdeleni obci svatebni sin na svou radnici presto, ze Starohradsti nabizeli zachovat ji zde na zamku - a po dvouletem jednani se na zamku uz opet oddava.

A na zaver: prali bychom Vam hodne takovych krasnych zazitku, jake jsme meli nedavno v prazskem svatojirskem klastere, kdy byly vystaveny restaurovane barokni Jelinkovske plastiky ze soboteckeho kostela. Bylo to vzrusujici - videt je v puvodni podobe a navic zblizka. Ted uz zas poletuji a postavaji na oltarich, varhanach a krtitelnici obnoveneho chramu sv. Mari Magdaleny aby byly pritomny celorocnim oslavam 400. vyroci jeho vzniku.

Tak se na ne taky prijedte podivat! A vezmete sebou take Janu Matejkovou, o ktere se v tirazi Nove Pritomnosti docitam, ze je asistentkou redakce, pana Galusku i pana doktora Holuba - ti vsichni sem cestu prece jiz znaji.

S pozdravem Eva a Karol Bilkovi

Jan Culík | Department | Home