Ten primer privezl profesor Holmes, americky sociolog pusobici na Stredoevropske univerzite, ktera se prestehovala z Prahy do Budapesti. Liberalismus podle neho pripomina spise elegantni limuzinu nez terenni vozidlo, cimz minil, ze funguje tise a hladce na rovne silnici, prekazky vsak zdolavat neumi.

Je-li tomu opravdu tak, potom ho ve stredni a vychodni Evrope neceka velka budoucnost, vzdyt zdejsi politicka krajina je hrbolata az dost. Ovsem prave vyhlidky liberalismu v nove Evrope, prozivajici kolaps komunismu na Vychode a krizi "statu blahobytu" na Zapade, byly tematem prazske konference evropskych a americkych liberalnich myslitelu, kterou poradala Stredoevropska univerzita. Neni divu, ze se jeji ucastnici, mezi nimiz nechybela velka jmena, museli k teto otazce stale vracet: Hodi se liberalismus do nepohody? Muze byt uspesny v zemich, kde liberalni hodnoty nikdy v historii nezakorenily? Je mozny liberalismus bez liberalu?

Jak je to tedy vlastne s liberalismem v postkomunistickem svete? Zvitezil nebo byl na hlavu porazen? Vetsina diskutujicich se shodla na tom, ze se stalo vlastne oboji. Presne to vyjadril Jacques Rupnik: "Ekonomicky liberalismus zvitezil na ukor politickeho." Narazel tim na onu zvlastni selektivitu, s niz pristupuji neliberalni vlady stredoevropskych zemi ( V Cechach "konzervativci", na Slovensku nacionalpopuliste, v Madarsku a Polsku postkomuniste) ke konceptu liberalniho statu a vybiraji z neho jen ty rozinky, ktere se jim hodi.

Cesi nejradeji lovi ve vodach "libertarianismu" F. von Hayeka, kanonizovaneho nasimi vladnimi intelektualy, a "neoliberalismu" chicagske skoly, kanonizovane nasimi vladnimi ekonomy. Prof. Srubar z univerzity v Erlangenu ukazal na zarazejici podobnost mezi Hayekovym ucenim a marxismem. Oba se vyznacuji ekonomickym redukcionismem, presvedcenim, ze vsechno krome ekonomiky je nedulezite, a tudiz, ze hledisko politika musi vzdy ustoupit hledisku ekonoma.

Proc z cele skaly liberalnich orientaci ziskal u nas takovou popularitu tak uzky, a pomerne extremni proud? Protoze ho lze snadno zdogmatizovat (zleninizovat?), a tak muze poslouzit chytlavemu politickemu programu: "Privatizujme, a trh za nas vsechno vyresi." To je ohromne pohodlne, vzdyt se pak nemusime starat o skutecnou zmenu hodnot a instituci. Ne nahodou si ucastnici konference vsimli, ze cesti predstavitele nemluvi na mezinarodnim foru o nicem jinem, nez o makroekonomickych cislech. Ani slovo o budovani pravniho statu, o stavu lidskych prav, o nezavislosti medii, o ochrane mensin, o skolske politice, o samosprave. Vsechna tato liberalni temata jsou ceskym neoliberalum cizi.

Presvedceni, ze reforma spolecnosti rovna se ekonomicke reforme, vsak zdaleka neni jen ceskou specialitou. Vetsina vychodoevropskych vlad nejruznejsi politicke orientace podnika kroky k liberalizaci ekonomiky, zatimco v ostatnich oblastech si pocina pomerne autoritarsky. A je v tom bohuzel utvrzovana nekterymi zapadnimi teoretiky. Hrabenka Doenhoffova (vydavatelka liberalniho tydeniku DIE ZEIT, kterou ostatne ctenari Nove Pritomnosti uz znaji) na setkani vypravela nasledujici ilustrativni historku:

"Na zacatku devadesatych let pozval DIE ZEIT do Hamburku Jeffreyho Sachse, enthusiastickeho propagatora volne trzni ekonomiky, ktery se zrovna chystal zavadet v Polsku ekonomickou reformu. Sedelo nas s nim asi deset, mimo jine Helmut Schmidt a take kolegove z ekonomicke rubriky. Na zacatku diskuse jsem rekla, ze si dovedu tezko predstavit prechod od centralne planovane ekonomiky k trzni ekonomice a od totalitarske spolecnosti ke spolecnosti otevrene bez toho, aby byla nejprve vybudovana struktura zakladnich instituci. Na to Sachs odpovedel: ,To jste uplne vedle. Chce to jenom dve veci: vytvorit soukrome vlastnictvi a deregulovat ceny. Trh se postara o vsechno ostatni.'"

Kladu si otazku, do jake miry jsme my, tady v Cechach, take podlehli teto nebezpecne iluzi, totiz ze svoboda ekonomicka nutne vytvari svobodu politickou. Jak nekolikrat zaznelo na konferenci, takova souvislost se zatim nikde neprokazala, naopak zname z historie i soucasnosti mnoho prikladu nesvobodnych (a mnohdy primo zlocinnych) rezimu, ktere se udrzuji u moci tim, ze nechaji obyvatelstvu prostor pro ekonomickou inciativu. Viz Francovo Spanelsko, Pinochetovo Chile a dnes stale vic take Cina. A Meciarovo Slovensko?

Z tohoto pohledu se mi zda, ze transformace v byvalem vychodnim bloku nejenze neskoncila, ale naopak - usilovani o skutecnou, vnitrni (nikoli formalni) svobodu spolecnosti nas teprve ceka. Pres vsechno, co bylo receno, nevyznela liberalni konference v tomto smeru vubec pesimisticky. Steve Holmes citoval jednoho sveho madarskeho kolegu, ktery rad rikava: "Ve stredni Evrope nic nefunguje, dokonce ani pesimismus ne."

Jan Culík | Department | Home