Vaznym omezenim leceni lidi, jimz selhaly zivotne dulezite organy nebo tkane, je nedostatek lidskych darcu. Pozornost se proto v poslednim desetileti obraci take k moznosti transplantace tkane z jineho zivocisneho druhu, xenotransplantaci. Bohuzel je vsak obrana prijemce proti xenotransplantatu mnohem intenzivnejsi nez proti stepu z darce tehoz druhu, dochazi k bleskovym odvrzenim a pozdejsi obranne reakce proti stepu jsou sirsiho spektra.

Klicovym prvkem obranne imunitni reakce je podle tricet let stareho dogmatu drobna pohybliva bunka, lymfocyt, nadana vysokou inteligenci: rozpoznava nejen vlastni telo, ale je predurcen na jeden urcity antigen z milionu antigenu cizich, system lymfocytu tedy zna cely vesmir ciziho a je s to, spoustet proti nemu obranne reakce. V tom je napomocen system makrofagu, ktere rozpoznavaji jen "ja" - "ne ja", nabizeji lymfocytum polypeptidicke vzorky cizich invazoru a v transplantacni situaci dokonavaji dilo zkazy; makrofagy, napsal jisty imunologicky vtipalek, jsou jako male deti, zerou vsechno.

Samozrejme se ted'ukazuje, ze je to jednak tak a jednak jinak. Pri xenotransplantaci ostruvku pankreatu (tedy tkane, produkujici inzulin a schopne lecit ci vylecit diabetes) z prasete na potkana se ukazalo, ze v prenesene tkani je lymfocytu velmi malo, ale prevladaji zde bunky, vypadajici jako makrofagy a vykazujici zrejme makrofagove povrchove znaky. Ovsem navic vyjadruji i povrchove znaky lymfocytu T, bunek pomocnych (CD4) a potlacujicich (CD8)(Wallgren a sp., Transplantation 60:594,1995). Tyto bunky, na rozdil od transplantace potkan-potkan nebo clovek-clovek, jsou tedy skudcem, znemoznujicim xenotransplantaci. V transplantacni praxi to znaci, ze misto sofistikovanych lymfocytu, kteri jsou jako vsichni intelektualove jako para nad hrncem a hynou po aplikaci prostinkych hormonu kory nadledvinek, by bylo treba kontrolovat makrofagy, tyto odolne buldogy mezi bunkami.

V imunologicke teorii to znaci, ze, na rozdil od nekterych filozofii, se bunky neridi svymi jmeny, nybrz jen neslovne uchopitelnymi molekularnimi charakteristikami. O tom se v biologickych vedach "mluvi" cim dal tim vic.

/p>

Jan Culík | Department | Home