Rozhodnuti Ustavniho soudu ve prospech Jiriho Grusi je dobre take kvuli urcitemu nadejnemu precedentu, ktery by z rozhodnuti mohl vzniknout.

Na pocatku byl nekvalitni volebni zakon. Situaci pak zkomplikovala Ustredni volebni komise, ktera sla ve svem formalismu dokonce nad ramec zakona. Nejvyssi soud sice vratil do hry vetsinu kandidatu, pocinal si ovsem tak, jak je v nasem soudnictvi obvykle: drzel se prisne dikce zakona, gramatickeho vykladu jeho ustanoveni, takze nekolik rozhodnuti pricicich se zdravemu rozumu, potvrdil.

Ustavni soud naopak zajimala materialni podstata celeho sporu. Jde tu o pasivni volebni pravo, tedy o jedno ze zakladnich ustavnich prav, zakotvene v Ustave a zakladnich prav a svobod. Volebni zakon je tu jen k provedeni tohoto prava, tedy musi pomahat k jeho naplneni a ne ho znemoznovat nebo ohrozovat - treba ho vzdy vykladat v souladu s Ustavou a Listinou.

Takovy by mel byt pristup nejen Ustavniho soudu, ktery obycejnym zakonem ani neni vazan, ale soudu obecne. Nase justice bere ovsem Ustavu ci Listinu jako deklaratorni dokumenty, vznasejici se tak vysoko, ze je ani nevidet. Bylo by zajimave provest pruzkum, kolik soudcu vubec Ustavu zna.

Nesmyslny formalismus je nejvetsi bolesti ceske justice a vzdaluje ji verejnosti tim, ze jde proti obecne sdilenemu principu spravedlnosti. Rozhodnuti Ustavniho soudu by mohlo prispet k tomu, aby soudci konecne prestali byt automaty na paragrafy a vychazeli pri svych beznych, kazdodennich rozhodnutich nejen z ustavnich norem, ale prave take z principu obecne spravedlnosti (angl. equity). Jedine pak budou pravum obcanu poskytovat skutecnou, a ne jen formalni ochranu. Pokud by to znamenalo urcity posun smerem k anglosaske pravni oblasti, pak myslim, ze posun prospesny.

Jan Culík | Department | Home