Pri posuzovani udalosti uplynuleho roku, i tech, ktere ocekavame v letech pristich, zjistujeme, ze mame pred sebou pomerne zretelnou cestu do Evropske unie a Severoatlanticke aliance. Presto vsude nachazime stopy po minulem rezimu, a to zaciname psat uz osmy rok po revoluci. Zjistili jsme, ze po "dokonceni" ekonomicke transformace premiera Klause nam chybi plan, jak dal. Plan, ktery by zorientoval spolecnost do budoucnosti, at uz v ekonomice, tak v kterekoli jine sfere. Stale opakovane tvrzeni, ze "ekonomika rozhoduje", se postupne ukazalo jako povrchnni a kratkozrake. Tato fakta, spojena s rostouci nekompromisnosti a aroganci premiera, otevrela dvere opozici a presunula na ni cast politicke moci.

Dve volebni kampane behem jednoho roku - ve spojeni s rostouci nespokojenosti bezneho obcana - rozproudily debatu o tom, co ma byt. Krize bankovnictvi, derave zakony, nefunkcni soudnictvi, neuznavani principu stretu zajmu, tolerovane podvody - to vse nam nabizi dalsi a dalsi temata do diskuse. Diskuse je to sice emocionalni, ale stale je znat tradice pasivity spolecnosti, v niz jedni poslouchaji a druzi rozhoduji. Stezujeme si, ale nedelame nic, takze se nic nezmeni.

Dorazili jsme na krizovatku. Nebo se spise kolem ni pohybujeme uz delsi cas. Uvedene problemy se nenarodily pres noc, existuji uz delsi dobu, i kdyz mozna skryte pod prahem naseho vnimani. Kdyz se obratime na nase vudce, zjistujeme, ze vetsina z nich nevidi les kvuli stromum. Casto na sebe navzajem hazi spinu takovym zpusobem, ze nevime, zda je to k placi nebo k smichu. Uprostred krizovatky ale neni prilis velke pohodli, lehce tady dojede k nestesti. Nasi sousede na obou stranach krizovatky - na Zapade i na Vychode - citi nebezpeci a stahuji od nas sve investice. Kudy tedy dal?

Nejprve nezaskodi udelat mensi inventuru. Za prve, jsme svobodni. Nejen my, ale i nase sdelovaci prostredky. Pred osmi lety bych tato slova jen tezko tiskl bez vaznych dusledku. Nase hranice jsou otevrene. Jezdime do sveta a svet jezdi k nam. Soucasne zjistujeme, ze veci doma by preci jen mohly byt mnohem horsi, zvlast kdyz se podivame na vychod od nas. Je pravda, ze mnohym z nas, napriklad duchodcum a ucitelum, se nedari tak, jak bychom si prali. Nicmene, kazdy z nas ma neco, co jsme nemeli pred osmi lety - moznost nejen si stezovat, ale vzit sam budoucnost do vlastnich rukou.

Polistopadove roky by mely byt chapany jako obdobi, v nemz se vytvoril novy ekonomicky system a v nemz se nase zeme znovu otevrela svetu. To co nas musi zajimat dnes, je zpusob - nejen podnikani, ale i toho, jak zachazime jeden s druhym. Nastal cas, aby se kazdy soustredil na obnovu nasi spolecnosti: ne zvenku, ale zevnitr. Bud pujdeme cestou vzajemneho porozumeni nebo cestou osameni v chaluparske mentalite. Spolecnost zalozena na sile obcanskeho sektoru tak bud vznikne, nebo se nam navzdy stane nedostiznym idealem. Ukazovat prstem na jednu osobu, verit, ze prijde novy Masaryk, ktery nas vyvede z temneho lesa, to pouze zvysuje nase zklamani a nejednotnost. Musime uznat, ze vazne problemy existuji a soustredit se na jejich spolecne reseni. Nejen my, ale i ti, kterym sverujeme duveru, musi najit ochotu zasvetit svuj zivot tomuto cili - a to s plnym vedomim, ze teprve nase vnoucata budou videt skutecne vysledky nasi prace.

A konecne, nemeli bychom zapomenout na duveru. Duveru v nase schopnosti, vzdyt jsme se v minulosti ocitli v mnohem horsich situacich, ktere jsme prekonali. Duveru v Boha, ktereho zanedbavame. Duveru v kazdeho z nas, abychom nevahali nachazet pravdu a rozhodovat spravne, i kdyz treba tezce. Zkratka tak, abychom pristimi krizovatkami prochazeli bez obtizi.

Jan Culík | Department | Home