Zaroven pan Uhde nesouhlasi s prohlasenim pana prezidenta, ze za stav mravniho ovzdusi ve spolecnosti jsou v nejvyssi mire odpovedni ti, kteri byli povereni politickymi funkcemi. Politika pry jen odrazi moralku sveho okoli a tezko po ni tedy chtit, aby prekrocila tuto obecnou uroven.

Nejvic tu zarazi skutecnost, jak hluboce je tato argumentace poplatna duchovnimu stereotypu minulych let. U pana Uhdeho pak zvlast prekvapuje podceneni ulohy a moci kultury a slova, stejne jako podivna neochota videt politiku jako misto, kde tolikrat dochazi ke spolceni s nepravdou, kde se odjakziva tolik mluvi o vine a odpovednosti. Vzdyt uz to nejstarsi biblicke poselstvi (Amosovo) vola nalehave prave proti politickym zlocinum, a ne proti individualnim chybam, nebot prave pycha a zlo moci se prorokovi odhaluji jako podstata lidskeho selhavani. V politice je koncentrovana lidska schopnost racionalizovat svuj zivot, ovladnout soukrome vasne a zajmy. Ale prave proto, ze se takto usiluje byt svedectvim lidske velikosti, je zaroven mistem nejexponovanejsim a nejohrozenejsim.

O moralce netreba mluvit, rika pan Uhde. V nasi ekonomicke transformaci je udajne moralka skryta jako vitaminy v ovoci. Vyjmout z ni moralku jako samostatne tema by znamenalo moralizovat a to je pry falesne. Pozoruhodne je, za kazdy pravoverny marxista vzdy tvrdil to same: Moralka se odvozuje od sve materialni zakladny, jako se veskera duchvni nadstavba odvozuje od urovne vyrobnich sil a vztahu. Chceme-li zmenit vztahy mezi lidmi, musime zmenit jejich materialni pomery. Uz Karel Popper postrehl, jak je marxismus v tomto bode blizky ekonomickemu liberalismu. Popper varuje pred obema ideologiemi pro jejich "ekonomismus", ktery je spojen s nepochopenim skutecne ulohy politiky.

Plati, ze marxismus stejne jako liberalismus neprisuzuji velky vyznam moralce v politice, jelikoz naprosto duveruji samospasitelnosti toho, co je pro ne zakladnim urcenim pro pohyb a vyvoj spolecnosti - at uz je to ekonomicka zakladna, nebo trzni mechanismus.

V liberalni spolecnosti je politika tou instanci, ze ktere musi byt mozne celit hrozbe neomezene ekonomicke moci. Svoboda totiz konci tam, kde se ekonomicky slaby nema jak branit proti ekonomicky silnemu. Neomezena ekonomicka svoboda znamena totalitu stejne jako spolecnost, v niz vse patri statu. O trhu se da rici neco podobneho jako o demokracii: je to nejlepsi ze vsech spatnych zpusobu organizace hospodarskeho zivota vzhledem k tomu, ze se nemuzeme spolehnout na vzajemnou solidaritu a spolupraci. Trh sam ve skutecnosti nepredstavuje zadny zvlastni moralni klad ci vyhodu, jak tvrdi pan predseda Uhde. Moralkou nasi transformace je predevsim efektivita, vykonnost a uctivani uspechu. Nema zadne pochopeni pro ty, kdo jsou mene nadani, mene bezohledni nebo maji mene stesti.

Moralka nasi ekonomicke transformace napr. uci lekare, aby se zacali starat sami o sve penize, stejne jako je uci honit se za body a zapominat na puvodni etiku lekarskeho povolani.

Poslanim politiky je vnimat tato nebezpeci, mit sil a schopnosti jim celit. Tuhle schopnost ale bude mit jen tehdy, bude-li samu sebe chapat jako soucast rozvoje a kultivace lidskeho ducha. Politika je verejne usilovani o urcitou kvalitu naseho zivota a nemela by do ni pronikat mentalita vyroby. Tak, jak to uz davno psal Aristoteles: Nejde zdaleka jen o ekonomickou prosperitu, ale predevsim o dobre vztahy mezi lidmi. A jde-li v politice o dobry zivot, pak se nemuze, ba nesmi vyhybat otazkam etickym.

Vylucovat etiku z reci politiky znamena omezovat jazyk politiky na jazyk odborne a technicke argumentace, znamena to branit tomu, aby politika byla take diskusi o hodnotach, o tom mozna nehmatnem, ale prece nejpodstatnejsim pro nas zivot.

Pan Uhde vytvari falesny dojem, ze jazyk moralky je predem cimsi zamlzenym, neuprimnym. Ale tak tomu naprosto nemusi byt. Donedavna jsme zili ve spolecnosti, ktera devalvovala vyznam slova, ale to neznamena, ze prestaneme mluvit. Jen musime slovum vratit presny vyznam. Vsem hodnotovym a etickym uvaham se musime pokouset vracet jasnost, presnost a poctivost.

Zda se mi, ze pan prezident se prave o tohle snazi. Ukazuje, ze je treba pojmenovat, co nechceme, co musime odsoudit, ceho se musime vyvarovat. Vi, ze v tomto slozitem svete se nam dnes nedostava jistot, ze neexistuji zadna snadna reseni, ze spolecensky zivot nelze periodicky predelavat podle nejakych utopickych planu. Mozna prave proto vidi moralku jako potrebny pramen pocitu jistoty. Prave tvari v tvar slozitostem a rizikum dnesniho sveta podtrhuje politickou potrebu spolecneho mravniho souhlasu.

A pan Uhde se znovu myli, kdyz rika, ze pravo mluvit verejne o moralce maji jen ti, kteri v minulosti stvrdili sve presvedceni obeti, vezenim ci nejakym jinym utrpenim. O etice totiz by meli premyslet i ti, kteri neziji mucednicke zivoty.Sokrates mluvil se svymi spoluobcany a athenskymi politiky jen proto, aby se ukazalo, jak poctive ziji a mysli, jestli rozumeji tomu, co ziji, a tak vedl k tomu, aby diskuse o moralce nebyla veci frazi, ale poctiveho hledani.

Opakuji a tvrdim, ze nema-li byt politika jen technologii spravy a moci, musi byt take onim hledanim celkoveho postoje ke svetu, hledanim toho, co je pro nas zivot opravdu hodnotne. Politik, ktery rozhoduje o vyslani jednotek do valcici zeme, o trestu smrti, o postojich vuci rasismu, musi byt clovekem co nejopravdoveji lidskym. To znamena, ze by mel mit co nejhlubsi vztah ke kulturnimu dedictvi, z nehoz zijeme, jinak ztracim duveru, ze podobne situace lidsky zvladne.

(Autor vyucuje na filozoficke fakulte Ostravske univerzity.

Vyslo v Pravu.)

Jan Culík | Department | Home