V roce 561 se odehrala u Colldrummanu, severne od mesta Sligo v Irsku,tragicka valka,jak pravi cituplny historik. Valku vedli mistni svetci, jiny kraj, jiny mrav, nasi svetci byvali z definice plasi a mirumilovni a starali se spise o varyto nez o koryto a spise o slovo osviceni nez o blyskavy dvojsecny mec.

Nuze irsky endemicky svaty Columba (prosim nezamenovat s inspektorem podobneho jmena) si zapujcil od svateho Finiana zanovni zaltar a tajne si jej opsal. Kdyz se to svaty Finian domakl, zadal kopii, ale St Columba ze ne a ne.

Procez se oba odebrali k Vysokemu Krali Diarmudovi, aby to rozhodl.

Oni tehdy irsti mocipani byli nadmiru kulturni, je- jich dvorni basnici smeli nosit barevny sat, jakoby byli urozeni, a za kazdou podarenou basen obdrzeli kravu ci vola.

To se to psalo a bucelo! Kral Diarmud rozhodl stylove: kopii dostane Finian, protoze kazde krave nalezi jeji tele.

Zavily svaty Columba ovsem neposlechl, odesel do opozice a sebral vojsko, aby St Finiana privedlo na jine myslenky. Bylo pobito nekolik tisic muzu, St Finian dostal na frak a St Columba si kopii nechal. Neuzil si ji, nebot jako poradny svaty byl jat vycitkami svedomi a odesel zemrit na maly ostruvek u skotskeho pobrezi.

Tato davna valka o copyright v nas vzbuzuje dvojsecne myslenky. Na strane jedne nam tady chodivalo nikokoli o zaltar, nybrz o Pravdu Bozi. Na strane druhe vsak copyright byl zde odedavna pojiman velmi liberalne a s v ramci buditelskeho nadseni. A samozrejme za ruskeho samoderzavi byl copyright neco jako burzoazni prezitek a predmet tridniho boje, nebudeme prece podporovat ideologickou diverzi pomoci mocnych socialistickych honoraru citovanym zapadnim autorum. Podnes preziva oznaceni obrazku "archiv redakce", coz znaci, ze to jakysi cipera vystrihal a okopiroval z National Geographic ci Geo, jakoz i "archiv autora", coz znaci, ze to autor okopiroval ze zimbabweskeho vydani Brehmova Zivota zvirat ci kancionalu arciknezny Kunhuty.

Nedavno jsem v Plzni (kde jinde ?) nasel zcela nove vydani pribehu trpaslicka Kulihraska, coz byla ma prapuvodni poeticka inspirace. Zcela nove vydani melo stejne obrazky od Artuse Scheinera oznacene zcela stejnym A.Sch. I texty byly zcela stejne, jako ve vydani z let tricatych, ale autor byl zbrusu novy, uveden pod jmenem jisteho soucasneho basnika ceskeho. Podepsal neco, na co ani nesahl, honorar vsak shrabl.

U St Finiana, zvolal jsem sam k sobe, Valku knih na tebe, svaty Columbe casu tohoto. Kdo uz ma stati v slove, kdyz ne nomenklatoricky basnik ? Chapu, ze podnikatele podnikaji s jistou ambivalenci. Ale jedinou obligaci basnika casu tohoto jest nepodnikati s ambivalenci. Kdyby panovaly podminky sesteho stoleti, valky knih by zde zurily uz sto padesat let a velmi mnoho literarnich svatych by vyhubeno bylo. Jen ta stada irskeho skotu by zbyla na nivach literarnich.

Jan Culík | Department | Home