Ustava predepisuje pro ustaveni horni komory vetsinovou formulku. Co to vsak znamena, si kazdy vysvetluje jinak. Kazda strana usiluje o takovou formulaci volebnich pravidel, ktera by maximalizovala jeji vlastni perspektivy. Podle toho se i zapas o volebni zakon odvijel mezi ctyrmi alternativami (vladni-ODS, prepracovany vladni, KDU-CSL s podporou ODA a KDS a nakonec Hirs s podporou ODS a ODA).

Jak urcit vetsinu

Nelze jednoznacne urcit, zda je lepsi vetsina nebo pomerna formulka. Nicmene k posuzovani optimalni varianty uvnitr vetsinove formulky mame k dispozici apriorni kriteria. To nejdulezitejsi: optimalni varianta je ta, ktera zajisti vitezstvi kandidatovi, jehoz preferuje vetsina volicu. Avsak jak zjistit vuli vetsiny volicu, kdyz je vice kandidatu a zadny neziska absolutni vetsinu? Pri jednokolove volbe s relativni vetsinou, tedy prvni konskou hlavou v cili v dostihu deseti zavodniku (puvodni varianta ODS), se zda, ze mame jasneho nejlepsiho, i kdyz muze jit o outsidera, na nehoz nevsadilo devet desetin minus jeden sazejici. Ve volbach tedy rekneme, 11 % takovemu kandidatu duveruje, zato 89 % volicu ho nechce. Ktera z tech projevenych vuli je vetsinova? Pri jine skladbe zavodniku by i distribuce sazek byla odlisna. A pri volbach neni kyzenym momentem pravdy rychlejsi kun, ale prave prani sazejicich, kdo ma zvitezit. V praxi muze nastat, ze ten nejmene voleny kandidat je paradoxne osoba, kterou preferuje vetsina volicu. Jake takticke postupy zvoli treneri-volebni inzenyri? Do jakych volebnich obvodu a proti komu nasadi stranicke sekretariaty sve favority, a kam naopak poslou outsidery a kandidaty do poctu?

Condorcetuv kandidat

Prijatelne kriterium k rozhodnuti, kdo je nejlepsi (nebo nejhorsi), nabidl nekdy v roce 1785 matematik J. Condorcet. Jeho vitez (porazeny) je ten, ktery by byval zvitezil (prohral) v kazdem z parovych utkani se vsemi ostatnimi soutezicimi. Takovy turnaj "kazdy s kazdym" ovsem nelze zajistit a problemy zustavaji. Existuje vzdycky takovy Condorcetuv kandidat? A jestlize existuje, jakou variantou uvnitr vetsinove volebni formulky ho zjistime?

Bezpochyby jsou situace, kdy takovy kandidat neexistuje. Jsou to ty, v nichz A zvitezi nad B, ten zase nad C a ten nad A. Bludny kruh se samozrejme tyka nejen fyzickych osob, ale vsech subjektu v politickem soutezeni (stran, jejich programu...)

Pokud Condorcetuv kandidat existuje, je treba ho vhodnym vyberem volebnich pravidel zjistit (coz lze pomoci optimalniho volebniho zakona), pokud neexistuje, je treba ho vyrobit. Tady jde o o zminene prakticke (neformalizovane) koalicni dohody, pakty o neutoceni mezi kandidaty (stranami), prisliby povolebni spoluprace a kuloarni jednani atd. Ale i pravidla takoveho praktickeho dohadovani jsou predmetem zakonne upravy, a tedy i politickeho boje predchazejiciho volebnimu zakonu. Vsimneme si hlavnich promennych.

Jednotlive varianty

Je jasne, ze pro nalezeni Condorcetova kandidata, jestlize existuje, je relativni vetsina jako palma vitezstvi tou nejmene vhodnou metodou. Pro ODS to vsak byla volba logicka. Znamenala temer nudnou vidinu vlastniho jednobarevneho Senatu, v kazdem pripade s neotresitelnou vychozi vyjednavaci pozici. Avsak s nebezpecim v obvodech s geograficky koncentrovanou, tedy silnou mensinou - tady by se diky male relativni vetsine mohly prosadit zcela nejruznejsi strany anebo opravdu nezavisli kandidati. Proto se ODS odpocatku neuzavirala jednanim o moznem druhem kole.

K naprosto jinym volebnim vysledkum se dochazi prave pri existenci druheho kola s balotazi, tedy s utkanim dvou nejvyssich relativnich vetsin. Tato varianta nakonec v nasem zakone prevazila. Obecne vzdy umoznuje, aby se v druhem kole sjednotily spratelene strany, ktere predtim do prvniho kola nominovaly kazda sveho kandidata. Hlavni vyhodou druheho kola je to, ze umoznuje vyber "nejlepsich" kandidatu nejen podle prvnich preferenci volicu, ale i tech druhych preferenci: vitez verneji odrazi strukturu preferenci volicskeho sboru. Z toho plynou dalsi dusledky: vetsi sance umirnenych kandidatu, schopnych dosahnout co nejvyssiho konsensu, tedy dostrediva tendence volicskeho klani.

Ale sestidenni lhuta pro druhe kolo, to je prilis malo na seriozni jednani o postupu ve druhem kole, a znovu to predem tresta osobnosti. Je to dalsi pobidka k dohodam starnickych sekretariatu - uz pred prvnim kolem - o tom, koho kam nominovat: vskutku je snadnejsi si s pratelskymi stranami rozdelit obvody, nez usilovat o programove sladeni.

Druhe kolo ve vetsinovych soustavach vsak neni jedinou moznosti, jak zjistit druhe preference. Je mozne zustat u jednoho kola, avsak poskytnout volici moznost, aby jiz v tomto jednom kole svou vuli vyjadril uplneji, bud urcenim poradi vsech kandidatu (alternativni hlasovani, jadro navrhu KDU-CSL, ODA a KDS), nebo pravem pouzit vice hlasu bez stanoveni poradi (aprobacni, schvalovaci hlasovani).

Tuto posledni metodu povazuje rada autoru za idealni pro zjisteni Condorcetova kandidata, protoze vitezem je ten, s nimz nejvice volicu "souhlasi" - volic ovsem poradi neurcuje, tedy nesmi dat vice hlasu jednomu kandidatovi. Pro volice je to moznost uprimne volby, muze dopredu rezignovat na svou prvni preferenci a volit ihned druheho nebo tretiho oblibence proste proto, ze mu sdelovaci prostredky prisoudily vetsi sance. Rozhodne-li se jen pro jednoho kandidata, hlasovani se meni v proste vetsinove, rozhodne-li se dat svuj souhlas vsem, je to, jako by nehlasoval, da-li sve hlasy jen nekterym z nich, prirozene zvitezi ti, s nimiz vetsina volicu souhlasi. V praxi to znamena, ze se neprosadi "excentricti" radikalove, ale umirneni z celeho politickeho spektra, s tendenci k politickemu stredu.

Na rozdil od toho vsechny varianty alternativniho hlasovani takrikajic nezjistuji Condorcetova viteze, nybrz Condorcetova porazeneho. K ziskani mandatu se pozaduje absolutni vetsina, coz se pri vetsim poctu kandidatu dosahne zridka. U vsech, co zbyli, se zkouma poradi prvnich preferenci, posledni je vyrazen a jeho hlasy se pripoctou tem, ktere jeho volici oznacili na druhem miste. Vyrazovaci postup a presun hlasu se opakuje tak dlouho, dokud neni absolutni vetsiny dosazeno a vsechny mandaty prikazany. Zamerem je tedy eliminovat ty nejmene prijatelne, respektive kandidaty, kteri maji treba znacne mnozstvi priznivcu, ale take hodne vyhranenych odpurcu.

Volebni strategie

Varianta druheho kola zaklada ctyri mozne strategie, ktere se tykaji jak apelu, ktery strana vysila, tak aliance, kterou uzavira s jinymi. Tou prvni strategii je orientace na masivni vitezstvi v prvnim, a pak tedy sjednane (z pozice viteze) mirnejsi vitezstvi v kole druhem. Joseph a Mildred Schlesingerovi ji nazvali primarni stranou a jako prototyp analyzovali pocinani francouzskych gaullistu (RPR). U nas je to samozrejme ODS.

Neco jineho je mirne schizofrenni strategie, ktera predpoklada apel na nektere volice jako na prvni preferenci, a na jinou skupinu volicu jako na druhou volbu (dualni volebni strana). To byla cesta KDU-CSL a ODA. Snad v tomto pripade s urcitou, byt velmi omezenou sanci pro osobnosti, protoze tato strategie predpoklada heterogennejsi seskupeni, ktere jednotlivcum poskytuje v jednomandatovych obvodech vice svobody. Podle teorie i tato strana hodla maximalizovat vysledek v prvnim kole, k cemuz sjednava jako junior dohody s primarni stranou, ale prave k tomu v nasich senatnich volbach nedoslo: Kalvodu i Luxe vydesilo, ze navrh predvolebni dohody s ODS doprovazi projekt stranicke fuze.

Strana druhotna neznamena v tomto pripade nic podruzneho, pouze strategii soustredenou na druhe kolo, to znamena na druhe preference volicu, jejichz prvni kandidati neprosli. U nas to byla tapava cesta socialnich demokratu. Tapava proto, ze tato strategie vyzaduje velkou pruznost a prizpusobivost - uspokojit nektere skupiny, aniz to rozladi jine. Vyzaduje to i systematickou spolupraci mezi volebnimi obvody. Treba francouzsti socialiste ve volbach v roce 93 neziskali v prvnim kole ani jediny mandat, ve druhem 52.

Ctvrta myslitelna strategie zaklada marginalni stranu. Neda se nic delat, vetsinova formulka nektere strany vysunuje na okraj, a ony to vedi, proto se proti ni bouri a na vyber maji bud osloveni omezeneho, ale koncentrovaneho okruhu volicu, nebo spolupraci s druhotnou stranou, s niz muze jednani pro druhe kolo prinest nejake mandaty. U nas s komunisty nikdo oficialne nejednal, byt pro druhe kolo poskytli hlasy socialnim demokratum a objevila se podezreni, co za to bude muset CSSD zaplatit.

Dalsi strategii marginalnich stran je bojkot, ktery zvolili Republikani. Nelze tento pristup podcenovat. Skutecnost, ze se k senatnim volbam dostavila tretina opravnenych volicu, je predzvesti katastrofickou. Avsak bezne vysvetleni, ze samu existenci Senatu vlivni akteri dlouho zpochybnovali nebo ze jde o unavu z vice politickych aktu v roce, je nedostatecne. Dostredivy efekt druheho kola se jasne uplatnil, ale jen u te casti verejnosti, ktera se k urnam obtezovala. Ty zbyle dve tretiny preferenci byznysu nebo chalupareni nevyjadrily neduveru v Senat jako instituci, ale neduveru v politicky establishment, v celou sferu politiky. A to je horsi.

Jan Culík | Department | Home