Nebezpeci ozareni v souvislosti s provozem atomovych elektraren se dramatizuje - z neznalosti, anebo jeste i z jinych duvodu. Prvy duvod lze oslabit vysvetlovanim, osvetou, druhy vsak muze mit sve rozumne jadro: souvisi totiz s mocenskou, arogantni povahou moderni vedy vubec.

x

Kdyz v roce 1982 vysel v casopise "Scientific American" clanek A. C. Uptona o vlivu nizkych davek pronikaveho zareni, mohly se prislusnice Ligy zenskych volicu a studenti nazorne presvedcit, jak byly jejich odhady zdravotniho rizika atomovych elektraren ve srovnani s ostatnimi riziky civilizovaneho zivota absurdne nadsazene. Obe zminene dotazovane skupiny totiz uvedly atomovou energetiku na prvnim miste, ackoliv ve skutecnosti zaujimala v USA tech let 20. misto. Lezela nejen za kourenim, alkoholem, motorismem a strelnymi zbranemi, ale i za myslivosti, domacimi spotrebici, cinnosti hasicu a policie, uzivanim antikoncepcnich prostredku a civilnim letectvim. Dnes po sestnacti letech se nezda byt informovanost popr. zaujimane postoje o mnoho kvalifikovanejsi, aspon ne u nas, jak o tom svedci periodicky se v tisku objevujici emfaticke projevy proti atomove energetice.

Atomova energie je nerozlucne spojena s produkovanim pronikaveho, tzv. ionizujiciho zareni a nese s nim spolecne odium tajemneho nebezpeci, smysly nepostrehnutelneho, i pro vedu udajne znacne zahadneho. Na druhe strane vsak az prilis hmatatelne a viditelne "milire" (event. sloni stolicky) atomovych elektraren se vnucuji jako symboly arogantni vedotechniky, ktera ztratila vsechen lidsky, prozitkovy rozmer. Tato konstelace je v laicke mysli navic utvrzovana hruznou vzpominkou na atomove bomby svrzene koncem 2. svetove valky na civilni mesta. Vsechno to je prilis sugestivni, nez aby se darilo prisne vecne diskusi o atomove energii; prislusne prirodovedecke a technicke aspekty se nedaji - diky slozitosti predmetu - vylozit tak strucne a jednoznacne, jak by to chtel mit uspechany duch nasi doby.

Nedorozumeni - eufemicky receno - vznika uz tehdy, kdyz se pod jednu strechu sestehuje atomova elektrarna a atomova bomba, jak to protestujici radi delaji. Pak se muze s riziky atomove energetiky propagandisticky zachazet jako s ponekud zmirnenymi hruzami nuklearni valky. I kdyz je fyzikalni prapodstata obojiho uvolnovani energie taz - stepeni atomovych jader - jde ze vsech ostatnich hledisek o dve naprosto ruzne veci.

Katastrofa cernobylske elektrarny k tomuto zmeteni pojmu zrejme nemalo prispela. Bylo by zajimave zeptat se nasich publicistu, kolik z nich povazuje tento vybuch atomove elektrarny za atomovy vybuch, tj. vysledek lavinovite stepne jaderne reakce, pri ktere se uvolnuje obrovske mnozstvi tepelne a zarive energie, vcetne ionizacni; asi by jich nebylo malo. Ve skutecnosti byla exploze cernobylske elektrarny "pouhym" vybuchem z prehrati.

Zde zachvatil pozar grafitove (uhlikove) jadro reaktoru, coz vedlo k prasknuti palivovych tyci a uvolneni stepnych produktu do okoli. Ve srovnani s vybuchem atomove bomby postradala na jedne strane tato exploze nicivou tlakovou vlnu a nevedla k masivnimu primemu ozareni sirokeho okoli, na druhe strane rozptylila do prostredi podstatne vyssi mnozstvi radioaktivnich isotopu. Obeti na lidskych zivotech, bezprostrednich i pozdnich, bude v pripade elektrarny o dva az tri rady mene nez v pripade historickeho jaderneho utoku. To ovsem jen tak pro presnost: zasadni rozdil je v umyslu pouziti, a ten vylucuje jakekoliv logicky prijatelne srovnani valecne a civilni atomove "energetiky".

S timto (z)matenim souvisi dalsi: jako kdyby zdravotni dusledky ozareni v Hirosime a Nagasaki byly stejneho druhu a zavaznosti, jako ty, s nimiz je nutne pocitat u havarii v civilnich jadernych zarizenich. Tento rozdil vsak nebude mozne osvetlit tak jednoduse jako predchozi.

Ionizujici zareni, at uz pochazi z rentgenovych pristroju, izotopovych nalozi onkologickych nemocnic, z roztaveneho reaktoru nebo "atomoveho slunce" jaderne bomby, muze zabijet. Je k tomu potreba, aby telo pohltilo davku zarive energie aspon nekolika jednotek zvanych Gray popr. Sievert. V miru se to muze stat pri havariich zdravotnickych nebo prumyslovych ozarovacu, nahodnem pobytu v zakazanych prostorech okolo silnych zdroju zareni, v pripade havarii rozsahu Cernobylu pri zachrannych pracich v bezprostredni blizkosti vybuchnuvsiho reaktoru. Po strance biologicke jde o tak velke davky, ze po nich masove hynou bunky citlivych tkani (predevsim streva a kostni drene, ktera produkuje krvinky). Postizeny clovek prodelava tzv. nemoc z ozareni a popr. radiacni smrt - obvykle v rozmezi nekolika tydnu. Ackoliv se jednotlivci od sebe mohou lisit svou vzdornosti vuci teze davce zareni, dostavuje se nemoc od davky rekneme 1 Sievert zakonite u vsech ozarenych.

Problem radiacniho rizika, ktery pravem zajima verejnost, je vsak v necem jinem. Jde o ucinky podstatne nizsich davek, takovych, ktere prichazeji v uvahu v kazdodennim zivote. I tato velmi mala mnozstvi zarive energie, rekneme v oblasti tisicin Sievertu, sice take mohou ojedinele bunky zabijet, ale to je z hlediska organismu naprosto zanedbatelne (denne v tele vznikaji a zanikaji stovky miliard bunek). Podstatne je to, ze nektera bunka, ktera pohltila nepatrne mnozstvi zarive energie zvlast "nestastnym" zpusobem, ve zvlast citlivem miste, muze prezivat s kriticky zmenenou informaci ve svem informacnim nosici (vlaknu kyseliny desoxiribonukleove). Ne vsechny zarenim vyvolane zmeny jsou kriticke. Bunky jsou totiz vybaveny velice ucinnym kontrolnim systemem, ktery pasku geneticke informace neustale prohlizi a zjistene odchylky od predchoziho stavu opravuje. Zareni a umele vytvorene chemicke "mutageny" ci "kancerogeny" nejsou totiz jedinym duvodem poskozovani geneticke informace. Uz sama latkova vymena bunek zpusobuje zmeny jejiho zapisu. Zive bunky pocinaje bakteriemi jsou tedy na trvaly napor na kvalitu geneticke informace pripraveny, a to od sameho pocatku jejich existence na Zemi.

Sito, ktere odfiltrovava zmeny v zapisu, snizuje jejich pocet o nekolik radu. Presto nektera ze zmen oprave unikne, a postihne-li nektery z nekolika desitek genu souvisejicich se vznikem zhoubneho bujeni, muze dojit k nastartovani rakovinneho procesu. Postihne-li neopravena zmena, "mutace", bunku zarodecnou, tj. spermii nebo vajicko nebo jejich predchudce, muze vyvolat cerstvy vznik dedicne nemoci. Tato porucha muze byt natolik zavazna, ze se projevi jiz pri narozeni ditete jeho znetvorenim, "malformaci". Zhoubne bujeni, dedicne nemoci a malformace plodu jsou prave temi riziky, o ktere se vede verejna diskuse v souvislosti s civilnimi, tedy malymi davkami zareni. Nahodny charakter pohlcovani zarive energie a vysledku oprav zpusobenych chyb vylucuje, ze by se kterykoliv pripad onemocneni dal s jistotou pripsat urcite radiacni expozici, ba i jakekoliv urcite pricine vubec. Na rozdil od "deterministickych" ucinku velkych davek muzeme u malych davek mluvit jen o ucinku statistickem.

Bylo by velmi dulezite vedet, jestli uz i nejmensi pohlcene davky zareni zvysuji pravdepodobnost uvedenych poruch. Zde jsme bohuzel stale odkazani na dohady - na extrapolace z oblasti vyssich davek do malych. Radiacni hygiena vsak presto obvykle vychazi na zaklade doporuceni Mezinarodni komise pro radiacni ochranu (ICRP) z predpokladu "bezprahoveho" ucinku. tj. ze uz i nejmensi davky (navic prijate kdykoliv za zivot a sectene) umerne zvysuji pravdepodobnost onemocneni. Naprosta vetsina uverejnenych odhadu zdravotnich dusledku ozareni, vcetne tech, ktere dale uvedeme, vychazi z bezprahove hypotesy. Zminenou organisaci byla doporucena zasada, ze davky maji byt udrzovany na urovni tak nizke, jak je to jen rozumne dosazitelne s prihlednutim k socialnim, ekonomickym a lekarsko- diagnostickym hlediskum (tzv. princip ALARA).

Prekvapive je vsak mozne citovat neco mezi jednim a dvema tisici odbornych publikaci, podle kterych mohou mit male davky zareni dokonce prevazne priznivy ucinek na "vitalitu", plodnost, delku zivota, ba i na prubeh rakoviny same. Tento jev dostal uz i sve jmeno - hormese - a je prirozene ve sporu s bezprahovou hypotesou. Prizpusobenost organismu k malym davkam zareni jde dokonce tak daleko, ze pokusny prvek Paramecium ztracel schopnost se delit, kdyz byl olovem odstinen od prirodniho radiacniho "pozadi". Zminena hygienicka zasada je tedy sice (moudre?) opatrnicka, ale nedokazuje nic o skutecnem stavu veci. Mozna jsou vsechny nase odhady rizika plynouciho z nizkych davek dokonce prehnane.

Laickou mysl by take mel ponekud uklidnit fakt, ze organismy musi snaset trvale ozarovani nizkymi davkami ze vsudypritomnych a neodstranitelnych pricin. Ze znamych i neznamych zdroju v kosmickem prostoru dopada na Zemi neustale intenzivni zareni, radioaktivni isotopy jsou take bezne rozsireny v horninach zemske kury, dostavaji se i do pitne vody a potravin a castecne se v tele zadrzuji.

Jakakoliv diskuse o "jadernem nebezpeci" se musi driv nebo pozdeji obratit k cislum, jinak je nikdy nedostaneme do spravne perspektivy. Kosmicke zareni nas zatezuje davkou 0,28 tisicin Sievertu (Sv) za rok, zareni zemske kury 0,26 tisicin Sv, zareni z vnitrnich radioisotopu v tele davkou 0,26 tisicin Sv (celkem tedy okolo 1/1000 Sv rocne). Pritom jen asi 1-2 % vsech geneticky podminenych nemoci a 1-3 % vsech pripadu rakoviny se da pricist na vrub prirozenemu radiacnimu "pozadi".

Zatez zarenim z umelych zdroju muzeme nazorne vycislit v procentech zateze prirozene. Tezba mineralu vcetne uhli odpovida 5 % prirodni zateze, spad z atomovych vybuchu 5 %, provoz jadernych elektraren 0,4 %, rentgenova diagnostika v lekarstvi 98 %, lekarske radioisotopy 17,5 %. Z techto cisel plyne mj. prekvapujici zaver, ze v prumyslove pokrocilych zemich zdvojnasobilo lekarstvi davku zareni, kterou prumerny obyvatel dostane z prirozenych zdroju a ze i nejvyssi odhad pro atomovou energetiku predstavuje jen 3,75 % prirozeneho pozadi.

Vseobecne prijimane odhady zdravotniho rizika "nuklearniho cyklu" (dolovani, extrakce a mleti uranu, jeho obohacovani a premena v palivo, vyroba palivovych clanku, vlastni stepna reakce, prepracovavani ozareneho paliva, skladovani a definitivni ukladani zbytku) cini od 0.03 do 0,25 pripadu smrtelnych nemoci na gigawatt (109 W) elektricke energie za rok ve svetove populaci. V roce 1977 byla celosvetova produkce energie v atomovych elektrarnach 80 GW, coz predstavuje zhruba tisicinu zatizeni svetove populace z prirozeneho pozadi. Rocni zatez lidske populace ze vsech atomovych reaktoru odpovida pobytu v prirozenem radiacnim pozadi po dobu 7 hodin.

Nejsem technik a v otazce bezpecnosti provozu jadernych elektraren mohu jen verit serioznim pramenum. Soucasna technicka opatreni atomovych elektraren udajne snizila pravdepodobnost katastrofalnich havarii na 10-6 az 10-7 pripadu rocne. Pri tak nizke pravdepodobnosti uz lidska spolecnost riskuje radu jinych prihod: protrzeni prehrad, pady letadel do stredu velkomest. Je take dobre mit realnou predstavu o dusledcich katastrofy jaderne elektrarny. "Nadstandartni" ozareni obyvatel Nemecka z havarie v Cernobylu cinilo asi 1/1000 Sv, tj. bylo ekvivalentni jedne "prirozene" rocni davce navic, to znamena mene nez 20 novych pripadu malignich onemocneni za rok pri obvyklych 150 000.

Srovnejme uvedena cisla s rizikem ostatnich civilizacnich faktoru. Pro SRN to bylo v roce 1989 okolo 10 000 umrti pri dopravnich nehodach, 16 000 mrtvych v dusledku koureni, 50 000 lidi umirajicich o 10 let driv v dusledku prejidani. Samotna letecka doprava zatezuje lidskou populaci - diky zvysene radiaci ve velkych vyskach - priblizne stejnou sumarni davkou jako celosvetova produkce jadernych elektraren. I elektricka a magneticka pole v technicky uzivane intenzite mohou vzacne vyvolavat leukemii a maligni bujeni lymfaticke tkane. Uhelne elektrarny v prumeru zatezuji prostredi v dusledku obsahu radioisotopu v uhli vetsi radioaktivni zatezi nez vykonem srovnatelne elektrarny jaderne. Celkova zdravotni bilance tepelnych elektraren v Ceske republice, dana predevsim emisemi oxidu dusiku a siry, je vsak o mnoho radu horsi nez bilance elektraren atomovych, jak si kazdy muze z uvedenych dat o atomove energii velmi snadno odhadnout.

Z receneho je zrejme, ze apel antinuklearnich bojovniku musi byt podezrely z nejake jine, skryte motivace. V nekterych antinuklearnich projevech je neprehlednutelny osten proti "oficialni" vede vubec.

A zde je asi treba hledat odpoved a leccos i pochopit a pripustit. Mozna, ze se za dnesni nevrazivosti k vede prodira na svetlo hlubsi zklamani z novoveke racionality vubec. Pripustme si jako zucastneni, ze novoveka veda (jako sociologicky jev popr. instituce) a jeji charakteristicky styl nepostradaji jiste rysy mocenske expanzivity a ze atomovy hrib nad Hirosimou a Nagasaki symbolizuje tuto aroganci zvlast demonstrativnim zpusobem. V zasade nejde o nic mensiho nez o to, ze z novoveke vedy programove vymizel clovek jako subjekt, privilegovany nositel prozitku. Je-li toto u korene antinuklearniho postoje, bylo by treba tuto starost jasne pojmenovat. Zatim se mi vsak antinuklearni postoj jevi jako (amaterska) strelba do nahradnich tercu.

Jiri Vacha (1938). Vystudoval Lekarskou fakultu Masarykovy university v Brne. V letech 1965-1991 pracoval mj. jako radiobiolog v Biofysikalnim ustavu Akademie ved v Brne, od r. 1991 je prednostou Ustavu patologicke fysiologie na sve materske fakulte. /p>

Jan Culík | Department | Home