Tu se Agathon zarazil: vsechna tri slova chytrost rozum moudrost znamenaji jakousi schopnost intelektu, ale maji zcela ruzny smysl..."Chytry politik muze byt docela dobre taskar a skudce republiky; ale rozumnym politikem nazves jen toho, kdo dovede ridit veci k obecnemu uzitku... kdezto moudry politik, panove, to jiste citite vsichni, zkratka takovemu se rika 'otec vlasti'; z toho je videt, ze ma moudrost neco zvlast' srdecneho."... "Ano, moudrost je tesknota jakasi. Rozum svuj muze clovek cele vlozit do sveho dila...Avsak moudrost vzdy zustane nad kazdym dilem..."

Capek v roce 1920 zajiste videl jednoho moudreho mezi tlupami zcasti rozumnych, zcasti chytrych krupanu. Predstavme si vsak, ze by Capkuv Agathon pribyl do Ceske republiky roku tohoto. Na jeho prednasku o nejvyssich ideich a definici pravdy by neprislo devatero obcanu, nybrz asi ctyri, a to se zboznym ucelem jej pouciti stran neexistence pojmu onech, nikoli jen skrze volby, nybrz vubec, nadcasove.

Pokud pak by se zepsuty Agathon blize rozhledl po okoli, musel by si priznat, ze byl optimistou, rka, ze volby jsou prilezitosti chytraku.

Zvolal by: "Beda, muzove zdejsi, vase veci verejne jsou v mnohem vetsim zmeteni, nez jakemu jsme uvykli v Atice. Neni tomu jen tak, ze se vychytralci naucili predstirati rozumnost, a jsou taci, kteri jim to veri, lec na vasich agorach promlouvaji i jedinci, v nichz cerna zluc vladne nad ostatnimi stavami telnimi, jizto jsou co vztekli psi a co zouzel polni, ktera odpovednym za vse zle jen ptactvo drzi, nebot, muzove cesti, cim vetsi blbec, tim vetsiho a jednodussiho nepritele potrebuje."

"Kdezpak chytrost, obcane,i paranoia se tu v hav rozumu odiva a najdou se mezi vami i lide podivni, jimz se to nad jine libi. Pokud pak jde o veci verejne, jak se o cem shodnouti, kdyz ani o vecech bozskych, ani o vecech pozemskych, o nichz jiz mnoho ucenosti panuje, neni zde jednoty, ba i teplota zemska jevi se predmetem volebnich sporu."

"Muzove zdejsi, naskyta se otazka, neni-li hodno muze moudreho takovych svaru se straniti a nevoliti mezi mlhovinami a za zaclonami slov. I tazi se sam sebe, jenz moudrost za vnitrni stav a prozitek pokladam, neni-li lepe jen v sobe samem prebyvati..."

Tu se Agathon odmlci a pozoruje chvili ruch nosicu vody, ctyrsprezi, hoplitu, tragickych basniku, knezek lasky, kupcu pocestnych i drog prodejcu. Pak pravi:

"Nikoli, muzove zdejsi, neni mozno ani muzi moudremu se temto vecem vyhybati. Nebot vyhybaje se, ponechava volny trh nelitostne chytrosti, drze blbosti a potvornym nemocem mocnych. Nebot aspon tolik se byl naucil, jak rozeznati ty nejvetsi taskare od tech mensich. I pristoupi muz moudry k volbam do te vasi bule, aby ochranil onen nejlepsi zpusob ze vsech spatnych zpusobu vladnuti, jak pravil onen zde chvalne znamy Anglosas." "A proto pravim vam, muzove, je moudrost tesknotapjakasi, proto zustane vzdy nad kazdym dilem, ktery rozum ve stastne chvili vykonal. A moudrost, dodavam, je nadto spatnym svedomim tech, kdo vladnou, a aspon tak se do jiste miry i na vlade podili..."

Tak praviv, Agathon sebere sve svitky a odjede do Ruzyne, aby stihl let do Aten. Taxikar ho ovsem zkasne nadobycej tvrde.