Vysledek letosnich voleb neni replikou toho z roku 1992, ani jeho prepracovanym vydanim. Leccos je jine. Strukturovani politickeho pole je jednodussi, zretelnejsi, barvy jeho spektra jsou snaze pojmenovatelne. Propadly stranicky s menavymi nazvy. Par jejich vyraznejsich reprezentantu bude nejaky cas bloudit a hledat politickou strechu nad hlavou, ti tvrdohlavi zustanou na ztracenych vartach, nezazlivejme to jednem ani druhym. Nejdulezitejsi je vsak to, ze dosavadni vladni koalice uz nema vetsinu.

Nejuspesnejsim lidrem je Milos Zeman. Volicstvo jeho strany vzrostlo vic nez ctyrnasobne. Vitezstvim CSSD se dodatecne ozrejmila dve hlavni temata techto voleb. Prvnim je transformacni unava ("mam uz toho dost"). Je patrna ve vsech postkomunistickych zemich. Duveru verejnosti tam ziskavaji postkomunisticke strany. Ta Zemanova mezi ne tak docela nepatri, ale jeji vzestup signalizuje tyz posun. - Druhym tematem je otaznik nad schopnosti ODS ke koalicni spolupraci, presneji receno omrzelost stylem jejiho politickeho chovani.

Socialni demokrate zmohutneli diky eskalaci pocitu "mam uz toho dost", o niz se Milos Zeman zaslouzil dovednou demagogii. Jejich novi stoupenci k nim priputovali z volicstva stran, ktere se predtim proklamovaly jako stredove (byvala LSU, SD-LSNS, moravisticke strany), coz by vsak k letosnimu zisku nestacilo. Protoze komunistu ani republikanu neubylo (prvnich je trochu mene, druhych trochu vic), nezbyva nez usoudit, ze Zemanovi dali duveru i nekdejsi priznivci ODS a ODA. Je na povazenou, ze na ceskeho "priznivce stredu" zapusobila retorika, v niz prevazovaly akordy populisticke.

Zjednoduseni ceske politicke sceny je neblaze vyvazeno necitelnosti nahle zbytnele socialni demokracie, nyni druhe nejsilnejsi strany. Krome odjakziva zaprisahlych antikomunistu se k ni pridali byvali komuniste, slusni i znormalizovani, teoreticti obdivovatele fikce "moderni levicove strany", taborovi recnici i karatele zloradu, ale chybi typ horakovsky i battekovsky, tedy lide, kteri by byli prislibem schopnosti teto strany ridit a vladnout. Zemanovska predvolebni demagogie, korunovana necekanou vyhrou, navic stranu i jeji volicstvo "rozdovadela" a neni jiste, jak dlouho mu bude trvat zklidneni. Socialni demokracii lze verit, ze je demokraticka, neni vsak jasne, jakou vrstvu transformacni unavy svych volicu oslovila. Patrne neodmita transformaci jako takovou, muze vsak odmitat jeji rozsah, jeji tempo, jeji styl.

Transformace jako takova muze cloveka zbavit socialniho statusu i role a stavet ho do bezperspektivni situace (jejim rozsahem se muze takto citit postizena urcita skupina). Tempo transformace muze cloveku vnukat nejistotu, protoze ohrozuje jeho socialni postaveni. Styl transformace muze urazet jeho citeni, jeho sebevedomi.

A toto prave cinila ODS jakozto projektant i "dyzajner" transformace. Vaclav Klaus, brilantni formulator, ale nevalny komunikator, podporil v ODS manyru "okresnich jakobinu", tj. nekdejsich volebnich manazeru OF, muzu sebevedomych, lec ne vzdy moudrych a nezistnych, jejichz zaslouzeny politicky vzestup ucinil z ODS gravitacni centrum konjunkturalismu vseho druhu. Ted ji dali vsichni najevo, ze toho maji dost. Padnym dukazem budiz to, ze tato strana si znepratelila opozici, vyvolala rezervovanost prezidenta i rozmrzelost svych koalicnich druzek. Pri vsi uznalosti za transformacni rozbeh to nelze pokladat za politicky uspech ODS.

Letosni volby take odhalily opomijeny neduh ceske spolecnosti, jimz je krize komunikace, receno proste: stav, kdy si kazdy vede svou. Smutnou bilanci sesti let svobody je fakt, ze predaci dvou nejvyznamnejsich stran chovaji k sobe tolik antipatii, ze si jejich kolegialni domluvu nelze predstavit. - Krize komunikace se vsak netyka jen politickych stran; ty ji bezdeky priznaly uz pred volbami neochotou zasednout ke kulatym stolum pred televizni kamerou - s cestnou vyjimkou KDU. Nemene se tyka i medii, televiznich stanic predevsim (at uz podlezanim nejsilnejsi vladni strane, nebo zludracenim divactva). Nasi sefredaktori a komentatori si mnohdy hrali na sede eminence politickych kuloaru, ale nedokazali zprostredkovat politicky diskurs, vystavit jej verejne kontrole, a tim napomoci jeho kultivaci.

Nyni nas cekaji pokusy o fungujici mensinovou vladu, nejprve pravicovou, po pripadnem nezdaru stredovou. Jedna i druha bude v situaci vydiraneho tou ci onou opozici. Prvni kolo bude prilezitosti pro CSSD, aby prokazala v osobe sveho sefa schopnost (nebo neschopnost) dospet. Obe kola budou prilezitosti pro ODS osvedcit svou vstricnost, tedy i maturitou Vaclava Klause. Neni vylouceno, ze ODS se nevyhne personalnim zmenam ve sve prvni garniture; mohou byt bolestive.

Netreba zduraznovat, ze na tom, co se stane ci nestane v nejblizsich tydnech a mesicich, zalezi mnohe, videno zevnitr i zvenci. Nelze odhadnout, jak pozornemu zajmu jak velke casti verejnosti se bude toto deni tesit. V tak kratke perspektive nelze cekat podstatnou zmenu stranickopolitickych preferenci. Nema-li dojit k dlouhodobe vladni krizi, musi se zhostit tohoto ukolu predevsim vedouci gremia politickych stran, zejmena jejich sefove. To, co ocekavame od Vaclava Klause a Milose Zemana, lze bez nadsazky nazvat heroismem.

Ostatni strany jsou na tom jen o malo lepe. Na lidovcich muze spocinout brime odpovednosti, ktera bude nad jejich sily. Tezce frustrovana ODA nebude moci pri reseni teto krize spustit ze zretele otazku zpusobu sve dalsi existence. A co ty dve zbyvajici strany, o nichz se ve slusne spolecnosti nemluvi? Okazala ignorance temer petiny vseho volicstva nemusi byt tou nejuzitecnejsi strategii. Mozna, ze vice nepredpojateho medialniho zajmu timto smerem by pomohlo vsem, nejen jim. Necekanym vysledkem letosnich voleb a zejmena jeho nedostatecne tusenymi dusledky se ceska spolecnost ocitla na rozcesti. Nemam ted na mysli dilema Klaus - Zeman. Poznani, ze mnoho dulezitych veci v politice i zurnalistice bude treba delat jinak, je vymozenosti, ktera by mela zavrsit soucasnou povolebni zjitrenost, at uz ma podobu kocoviny nebo euforie.

Cas zamysleni nad ukoly pristi vlady zatim bohuzel nenastal.