Skolstvi a vysoke skolstvi jsou dve zcela rozdilne veci. Zakladni, stredni a ucnovske skoly lze povazovat za pripravu na zivotni specializaci, jejich zakladni metodou je "vnuceni" sumy znalosti a navyku. Vysoka skola by mela spis naucit, kde hledat informace, nebot mnohe neni treba biflovat. A hlavne ma svemu studentovi ukazat, jak ziskany informacni kapital zhodnotit a privest ho ke konkretnim vyzkumnym projektum. Jedine pak lze ocekavat, ze se investice, ktere stat na studenta vynalozil, vrati.

Jestlize ma na univerzitach prospivat veda kvalitni, ba spickova se svetovymi parametry, musi se ji vysokoskolsti pracovnici venovat naplno a pak ji pomerovat standardnimi svetovymi ukazateli. Na pozadi takovych hodnoceni "zestihlela" v uplynulych letech Akademie ved, "standardizoval" se typ badatele v tom kterem oboru, odpadly "deviace" postradajici nektery z predpokladu pozadovaneho uspechu.

Po 15 letech prace v Akademii a 7 letech na Univerzite Karlove vidim zakladni rozdil mezi obema institucemi v tom, ze na skole ma byt mnohem sirsi spektrum lidskych typu: krome vzacne se vyskytujicich spojeni idealni ucitel-spickovy vedec to jsou take popularizatori, "naborovi pracovnici" pro obor, praktici a manazeri turnusovych a jinych cviceni, vzorovi specialiste-vyzkumnici, pocitacovi znalci atd. Rozumna selekce na univerzite by mela odstranit flakace a ty, kteri se sem prisly pouze "uklidit", lhostejne. Neni tu misto pro lidi, kteri si mysli, ze snad budou za svou praci zaplaceni. Nerozumna selekce zavadi kriteria "odjinud", snazi se unifikovat akademicky personal v jednom smeru a tim ochuzuje i typove spektrum studentu.

Osobnosti, jez jsou zaroven vynikajicimi vedci a efektivnimi uciteli bez populistickych prostredku, je proklate malo a potrebuji zpravidla veskery servis. Personalni realita na vysokych skolach je casto jina: nekdo umi ucit nizsi rocniky studentu, ale rocniky vyssi se na neho uz divaji shovivave, publikace nema; nekdo pritahuje studenty originalnim odhalovanim zakouti "vysoke" vedy, ale neumi jazyky; dalsi je praktik a pristrojovy genius, ale nic jineho, atd.

Dilema placeni ci neplaceni skolneho (viz posledni navrh vysokoskolskeho zakona), na nemz se lame pravicovost/levicovost te ktere politicke strany, je prevazne falesne. Neni pravda, ze by pedagogove odmitali skolne, i kdyz jsou si vedomi, ze studentska obec (se silnym zastoupenim v akademickych senatech) bude mit novy opravneny duvod pozadovat zkvalitneni vyuky, aniz by k tomu existovaly dalsi vnejsi predpoklady. Mnozi z pocetne redukovaneho personalu se uz ted pohybuji na hranici svych psychickych i fyzickych sil. Protoze fakultam, zvlaste starych univerzit, se chronicky nedostava financi na bezny provoz, natoz na inovace, uz ted jsou studenti nuceni leccos - i z povinne vyuky (exkurze, cviceni aj.) - doplacet z vlastni kapsy.

Situace kateder je vetsinou takova, ze ma-li student normalni (experimentalne nebo terenne zadanou) diplomovou praci, nema sanci na ni z rozpoctu katedry neco dostat. Muze se aspon snazit presvedcit pedagoga, ktery zrovna ziskal finance na grantovy projekt, aby ho do neho zahrnul a odtud mu hradil nutne vydaje. Jestlize se to nepodari, voli se maximalne usporna varianta, materialne nenarocne tema. Ne vzdy je to tema kvalitni.

Secteme-li tyto a pripadne dalsi vydaje studenta souvisejici bezprostredne s vyukou, dela to castku srovnatelnou s navrhem na rocni skolne. Pokud by tedy skolne slo primo na tyto polozky, proc ne. Pokud vsak ma jit do statni prerozdelovaci masinerie, neni divu, ze proti nemu existuje odpor.

Dulezitejsi nez otazka skolneho je zachovani akademickych svobod. Je nutne udrzet mimoministerska akreditacni a jina rizeni, ktera vylucuji urednicky diktat. Tento stret ma pochopitelne politickou dimenzi. Je pravda, ze personalni obmena na vysokych skolach v poprevratovem obdobi se nepodarila. Navic mnozi z rehabilitovanych jsou starsi lide a po nekolika letech jsou uz zase ze hry venku. Jejich mista vlivem financnich restrikci casto zanikla, takze si ani nemohli vychovat nastupce.

Paradoxem je, ze rada lidi, kteri museli po r. 1989 z univerzit odejit, dnes sedi na ministerstvech a ovlivnuji napr. nabidky projektu, zahranicni konatkty a dotace fakultam.

Pokud nedojde ke zlepseni financniho ohodnoceni pracovniku i instituci, vyzni ostatni snahy po naprave nadarmo. Dnes se plat habilitovaneho pedagoga pohybuje kolem 10 000,- Kc. Do vyssich, oficialne uvadenych udaju se patrne zapocitavaji dalsi prijmy, pokud jsou na nekterych skolach statutem dovoleny. Neni divu, ze je pak univerzita rada, kdyz se do konkurzu na urcite misto prihlasi alespon dosavadni zamestnanec. Za takove situace muze studentska nebo akademicka obec sebevice zadat kvalitnejsi praci, pokud vsak takove "zneprijemnovani zivota" prekroci pedagogovu trpelivost, proste odejde na lepe placene misto mimo resort skolstvi.

Za vubec nejslabsi clanek povazuji doktorske postgradualni (drive aspirantske) studium. Za normalnich okolnosti by mel zajistovat generacni a oborovou kontinuitu. Absolvent postgradualniho studia obhajenim rigorosni prace prokazal schopnost resit a rozvijet temata zvoleneho oboru. Logicky by se tak mel stat pokracovatelem svych ucitelu a zustat na univerzite. Dnes dostava mesicni stipendium v rozmezi 3000 - 5000,- Kc, bydli na koleji a poziva studentskych slev a vyhod. V urcite mire se podili na vyuce, zejmena vedenim cviceni nebo exkurzi. Je ve veku, kdy se obvykle zakladaji rodiny. Pokud je z venkova a v univerzitnim meste nema byt, skola o neho temer jiste prijde. I kdyz ma kde bydlet, stipendium na najem nestaci.

Habilitovani pracovnici maji zakonny narok na 40 dni dovolene (prednostne ji maji vybirat v dobe mezi semestry) - malokdo ji vsak dokaze skutecne celou vybrat. Daleko castejsi je pripad, kdy je pracovnik formalne na dovolene, ale najdete ho od rana do noci v pracovne, laboratori nebo v teremu pri sberu vzorku.

Chce-li pedagog-vyzkumnik pro obor i studenty neco delat, musi byt navic sam sobe ekonomem, pravnikem, administratorem, vseumelem. Jeho rocni vykonnostni cyklus (nepocitame-li vyuku s vysokym poctem hodin) vypada zhruba nasledovne. Leden - kveten: psani grantovych navrhu z nichz petina az tretina muze byt uspesnych. Kveten - cerven: maximum terennich cviceni, na nez nutno shanet dalsi penize, nebot provizorni rozpocet zpravidla nestaci; bakalarske, magisterske a prijimaci zkousky, zkousky ze semestralnich kurzu. Cervenec - zari: terenni a experimentalni prace na projektech, psani posudku na projektove navrhy zasilane resortnimi a grantovymi agenturami (samozrejme bezplatne), zpracovavani vysledku do vedeckych publikaci, na nez ve skolnim roce nebyl cas, prip. vyjezd na konference. Rijen - prosinec: vyhodnocovani dat, psani etapovych a zaverecnych zprav z projektu, jejich oponentury.

Z tohoto kolotoce neni uniku, vzdyt u nas neexistuje tzv. "sabbatical year" (tzv. "sedmy rok" davaji nektere zapadni univerzity svym profesorum volno, aby napsali sve hlavni dilo, udelali prednaskove turne po svete apod. - pozn. red.). Cely rok je poznamenan casovym stresem, protoze skutecneho casu na jiz "priklepnuty" projekt zbyde po zdlouhave anabazi pres prislusna ministerstva a agentury sotva polovina. Hradit z nich mzdy a drazsi pristroje je mozne jen v omezene mire. Otazka zni: Proc toto vsechno univerzitni prirodovedec podstupuje? Vzdyt napr. normativ pro pridelovani rozpoctovych prostredku od MSMT CR vychazi predevsim z poctu prijatych studentu a jen mizivym procentem zohlednuje vedeckou cinnost personalu.

Sectu-li vsechny dilci motivy, vcetne otazek prestize, dochazim k jednoznacnemu zaveru: na rozdil od instituci, ktere samy zivi cele zastupy, vysoke skoly naopak drzi pri zivote lide-nesoukromnici, kteri jsou ochotni pracovat na dva paralelni uvazky - pedagogicky a vedecko-vyzkumnicky - a za symbolickou mzdu. S ohledem na nase kulturni tradice je to frustrujici stav. Doctrina est fructus dulcis radicis amarae.

Jan Culík | Department | Home