"V Evrope je tradicni myslenka hluboke solidarity. Rozvoj tu neznamena jen rozvoj ekonomik, ale i jinych sfer zivota," rekl Lux. "Kdybychom u nas chteli zavadet nejaky asijsky model, nepochybne dostaneme lepsi ekonomicka cisla, ale za cenu budovani elitarske spolecnosti, za cenu zniceni principu solidarity, za cenu dlouhodobe nestability. I za cenu poslapani demokracie."

V "asijskych modelech"(vedle Japonska se zpravidla uvazuje o "ctyrech tygrech" - Singapuru, Hongkongu, Jizni Koreji a Tchaj-wanu) tedy zrejme podle Luxe rozvoj ekonomiky neni spojen s rozvojem jinych sfer zivota, Asiati jsou patrne jen takovi roboti na vyrobu aut a elektroniky. Ve skutecnosti se samozrejme rozvoj techto zemi neomezuje na ekonomicky rust. Proto tamni vlady jiz dlouho venuji systematickou pozornost vzdelani a napriklad jejich stredoskolaci dnes znalostmi predstihuji sve evropske a americke vrstevniky. Take rozdily mezi jednotlivymi studenty jsou v udajne elitarske Asii mensi.

Proto dbaji o zdravotni peci, a tak prumerna delka zivota vzrostla v techto zemich od roku 1960 zhruba o dvacet let a v Singapuru je nejmensi kojenecka umrtnost na svete. Proto se staraji o bytovou politiku, takze napriklad osmdesat procent obyvatel Singapuru bydli ve statem postavenych bytech, z nichz dve tretiny vsak mezitim byly odkoupeny do osobniho vlastnictvi. Ale i v ultraliberalni politice Hongkongu je statni bytova vystavba vyjimkou, ktera potvrzuje pravidlo.

Zkratka - ctenar, jenz si udrzuje sve predstavy o tzv. tretim svete z ery povinnych prispevku na fond solidarity, by byl prekvapen. Nepochodil by ani s marxistickou predstavou, ze hospodarsky rust je tam vykoupen propastnymi socialnimi rozdily. Prijmove rozdily jsou v Japonsku, v Jizni Koreji i na Tchaj- wanu mensi nez v cele socialne trzni Evrope. Pritom lide v tomto koutu Asie uz davno nejsou levnou pracovni silou: nedavno vyslo najevo, ze delnici v tovarne na videorekordery korejske firmy Daewoo v Britanii jsou placeni hure nez v podobne tovarne teto firmy v Koreji.

Vychodoasijske predstavy o roli statu pochopitelne nejsou zalozeny na krestanskem principu solidarity a take demokracii chapou ruzne. (Neprehlizejme vsak, ze Japonsko demokraticke je, Jizni Korea a Tchaj-wan cestu k demokracii nastoupily a dalsi zeme mohou nasledovat.) To ovsem neznamena, ze tyto spolecnosti postradaji jakakoli kriteria legitimni vlady. Vychazeji ze sve kultury, jez chape spolecnost spis jako rozsirenou rodinu, v niz hierarchicke vztahy a povinnosti vyplyvaji z ohledu na prospech celku. Tamnim vladam to nijak nebranilo pragmaticky vybirat nejlepsi metody a hledat pouceni v puvodne uspesnejsich zapadnich zemich. Ukazkou takoveho otevreneho pristupu jsou prave singapurske individualni ucty, jez nepokryvaji jen zdravotni peci, ale i vzdelani, bydleni a zabezpeceni ve stari. Odpovidaji na demografickou krizi, jez hrozi Singapuru stejne jako nam, a zaroven hledaji system socialniho zabezpeceni, jenz by na rozdil od zapadnich nepodlamoval individualni zodpovednost, rodinnou soudrznost a statni rozpocet. Co je na techto cilech tak neprekonatelne asijskeho? Ubylo by naseho stredoevropanstvi, kdybychom ucty nepredpojate prozkoumali (a nakonec treba dospeli k zaveru, ze chilsky duchodovy system je lepsi?)

Nekteri asijsti politici otevrene tvrdi, ze jejich systemy jsou lepsi nez zapadni demokracie - a neargumentuji pritom ekonomickou vykonnosti. Zapadu naopak vytykaji moralni upadek, jejz dokladaji zlocinnosti, narkomanii, spatnou pracovni moralkou, rozpadem tradicni rodiny a socialnich vazeb, frivolnosti masove zabavy - jevy, ktere by jiste Josef Lux neobhajoval jako projev nasich hluboce zakorenenych tradic. Muzeme a meli bychom se prit o to, zda za ne muze demokracie. Jusef Lux by v prime diskusi asi dokazal byt temto apologetum autoritarstvi tvrdym oponentem: take by se vsak musel lepe argumentacne vyzbrojit. Domaci publikum za to zrejme Luxovi nestoji. Tomu nabidl pohodlne schema: nase je dobre, protoze je to nase, cizi je spatne, protoze je to cizi. Pokud ma toto byt reprezentativni ukazka naseho evropskeho sebevedomi, pak je to zle.

Jan Culík | Department | Home