Nas nejznamejsi prognostik upozornil na sebe verejnost v lete 1989 odvaznym clankem v Magazinu T, v nemz rozcupoval na padrt husakovsko-jakesovskou perestrojku. Mozna ze jeho ctenari tehdy cosi vedeli o Vaclavu Havlovi, ale ten druhy Vaclav, tedy Klaus, jim byl bytosti neznamou. Prisel listopad, Milos Zeman na obrazovce nekolikrat zdarne zabodoval pri recnickych soubojich se "starymi strukturami" a jeho obliba vzrostla jeste vic. Nasledovalo par expoze na parlamentnim recnisti, ale ta uz byla ponekud prkenna. Pak najednou zazaril jako supernova na nebi socialni demokracie a presel do necekaneho utoku, v nemz bylo cosi horecneho, bezhlaveho. S Milosem Zemanem se neco delo a deje.

Jeho rozpinave Ja provadi s jeho osobnosti prakticky totez, co se stranou, v jejimz cele stanul. Takto ostatne funguje kazdy charismaticky vudce. Charisma je vyslednici takove jeho nabidky a takove poptavky jeho potencialnich privrzencu, ktere se ustavuji nikoli na urovni vecnych (napr. ekonomickych) zajmu, ale mnohem hloubeji. Tam, kde sidli nase potreba ovlivnit to, jak se jevime druhym, jak si sami sebe povazujeme, jak se obavame sve bezvyznamnosti i toho, ze "nevime, ci jsme".

Zemanovo vudcovstvi neni u nas jedinym tohoto druhu; podobne si sveho casu pripodobnil svou stranu Vaclav Klaus a na stejnou strunu v dusich svych stoupencu stale hraje Miroslav Sladek.

Polemicky duch Milose Zemana nasel sve misto na pridi CSSD tak snadno prave proto, ze tato nadmiru ruznoroda strana, prilis tezici z nostalgie po vcerejsku, si nebyla jista sama sebou. "Jit vlade po krku" a "vstoupit do vladni budovy hlavnim vchodem", to jsou slova, ktera chtela byt slysena. - Krome nostalgie zije CSSD i z negace. Neni proti demokracii, ani proti transformaci, ale proti tomu, "jak se to u nas provadi". Je to bohuzel odpor spise citovy nez rozumovy, proto CSSD neni zatim s to predlozit alternativu.

Take Zeman-politik zije z negace: neustale bojuje se svym "alter ego" Vaclavem Klausem, ktery ho v minulosti tuze ponizil. Puvod teto antipatie, pochazejici z pocatku osmdesatych let, prozradil Tomas Jezek: "...Zeman pusobil jako prognostik ve Sportpropagu. Mel za ukol vytvorit komplexni model naseho fotbalu... dal si s tim velkou praci a melo to opravdu vedecky punc. Pozadal Vaclava Klause o recenzi... Klaus mu to strasne znectil. V ringu, kdyz jeden boxer lezi na zemi, ten druhy uz do nej nekope. Da mu sanci, aby se vzpamatoval. Ale Klaus Zemana dodelal. Nenechal ho vstat a on mu to nikdy nezapomene." - Milos Zeman patrne neda pokoj, dokud nepolozi Klause na lopatky, aby se pak k nemu zachoval velkomyslneji nez tehdy Klaus k nemu.

V politickem psychodramatu strida dva prevleky: prostorekeho klauna a andela Boziho hnevu. Nejvice svuj je vsak tehdy, stanul-li ve stredu pozornosti a muze-li poucovat, tj. rozdavat rozumy na vsechny strany. Navyk na solisticke vystupovani ho vsak indisponuje pro tymovou praci, coz je - jde-li o sefa - pro vnitrni zivot politicke strany zavaznym handicapem. Strane to zatim, zda se, tolik nevadi, protoze zemanovska predstaveni ji stale jeste mohou ziskat sympatizanty. Uvedomi si to, az dosahne vyznamneho volebniho uspechu a ocitne se pred zcela novym ukolem. Nebude uz pozde?

Petr Prihoda

Jan Culík | Department | Home