Pod titulkem Slovo a blabol otiskl v LtN c. 49 Jefim Fistejn rozsahlou stat o kongresu Asociace pro vzdelavani v zurnalistice a hromadnych sdelovacich prostredcich. V implicitni polemice s Janem Culikem, jehoz (snad az prilis) vasnivou prednasku "Dluhy ceskych vzdelancu" prednesenou v klastere v Teple pretiskly Listy c. 8, Fistejn prohlasuje, ze "velmi se myli, kdo si mysli, ze se diskuse na kongresu nesla ve stejne sebejistem a domyslivem tonu, kterym se vyznacuje nazor, podle nehoz ceske sdelovaci prostredky, pokud vubec neco potrebuji, pak vice nevybirave a nezaujate kriticnosti podle zasady padni komu padni". Experti pry dospeli k prekvapive shode, ze ackoliv tohoto vseho je v americke zurnalistice vrchovate, "se media v USA uz neridi zadnou obecne sdilenou filosofii nebo teorii novinarske cinnosti, vymkly se spolecenske kontrole a predstavuji vaznou hrozbu samotne demokracii".

Nechme stranou potouchle otazky, jestli se media vubec kdy ridila nejakou obecne sdilenou filosofii a jestli by bylo dobre, kdyby to delala. Fistejnuv clanek je protestem proti delegitimizacni moci medii: vadi mu, jak media rozkotavaji archetypy. "Kdo rozhojnuje vedomosti, rozhojnuje smutek". Nas soucasnik se pry dovida veci, ktere podkopavaji jeho viru v pohadky, cimz se jeho zivot ani neusnadnuje, ani nezkrasluje. Na prikladu britske monarchie ukazuje, jak symbol moralni ctnosti a nositel spolecenske normy podleha banalitam prezentovanym bulvarnim tiskem.

Moc medii a jeji kontrola je dnes skutecne problemem. Nejde pritom jen o bulvarni tisk a jeho touhu po skandalech, i solidni DER SPIEGEL pise treba o nabozenstvi a papezi stylem, ktery balancuje na hrane urazlivosti. Autorita neni statkem, s nimz lze beztrestne hazardovat. Jenze Fistejn zachazi do extremu: "kriticky zurnalismus" je pro nej "jine oznaceni pro beznazorovou vzteklou destruktivnost a kverulanstvi". Pise to v zemi, ktera "kritickym zurnalismem" jaksi netrpi.

Nechova-li se symbol moralni ctnosti moralne, je chyba v mediich, ktera to zverejni, nebo v symbolu? Ze se diky mytum lepe vladne, je nepochybne pravda, ale cozpak zkusenost masovych spolecnosti dvacateho stoleti neukazuje, ze vlada jednoho "pohadkoveho" archetypu je tisickrat nebezpecnejsi nez vlada, ktera je pod palbou kritiky, nekdy treba i neopravnene? Odmitat bulvar a urazky misto argumentu je namiste, odmitat kriticke mysleni je nebezpecna zpozdilost. Kdyz Jan Culik po zprave, ze Vaclav Klaus dostal za prednasky milion, napsal komentar, ze britsti politici v urade nesmeji za prednasky prijimat honorare, a Svobodna Evropa ho odmitla odvysilat, jde o projev servility vuci vlade nebo o odmitnuti "vztekle destruktivnosti"?

Je-li totiz neco blabol, pak to jsou vyzvy k "odpovednym slovum", ktera maji zachovavat pohadky.

10. prosince 1995

Vaclav Zak

(Vyslo v mesicniku Pritomnost c. 1/1996, tel: 26 62 16, fax 26 68 25, adresa Narodni 11, 110 00 Praha 1.)