Zachranit liberalismus pred liberalismem chteji tzv. komunitariste, kteri se v cervenci sesli v Zeneve na svem "summitu". Publicista N.Piper ovsem soudi, ze na otazku, co vlastne je komunitarismus, tri jeho stoupenci maji nejmene ctyri odpovedi (DIE ZEIT, 12.7.1996).

Tuto starou tradici republikanske ctnosti, kterou historicky zpracoval zvlaste John Pocock, zacatkem osmdesatych let ozivil harvardsky politolog Michael Sandel. Od roku 1945 tomu tak byva, ze vedecke a dalsi trendy zpravidla prichazeji ze Spojenych statu. Evropane tak zase jednou objevuji sve dosti stare pravdy: ze nevazany individualismus, vylucne sledovani vlastniho soukromeho prospechu, rozbiji sit socialnich vazeb. Boj studentske mladeze let sedesatych a sedmdesatych proti autoritam a viktorianske moralce, ve spojeni s nasledujicim thatcherovskym posvecenim trzniho egoismu, vedl v osmdesatych letech k hromadeni bohatstvi a prepychu na strane jedne, a rostouci bide, kriminalite, rozkladu rodin a mest, na strane druhe.

Proti tomu "komunitariste" nekazi proste moralku a ctnosti pospolitosti, prece vsak obnoveni socialni odpovednosti a odbourani prebujeleho socialniho prizivnictvi. Oboji podle nich predpoklada posileni rodiny, byt za cenu ekonomickeho omezeni jednotlivce. Jde jim, obecne receno, o to, nahradit narcistni sobectvi praktikami vzajemnosti, napr. zavedenim rocni socialni sluzby mladych lidi, ale i kursu svepomoci pro duchodce. Ze clovek neni jen homo economicus a ze kapitalismus zije z predpokladu, ktere sam nevytvari, ostatne vedeli i otcove ekonomie - Adamem Smithem pocinaje -, na druhe strane v Evrope zname i reakcni a komunisticke formy pospolitosti, do kterych bychom se neradi vraceli, byt nutnost komunitaristickych korektur se zda evidentni. Piper dale upozornuje na to, ze komunitaristum zatim chybi presvedcive ekonomicke modely, jejich neduvera vuci globalni ekonomii by je mohla svest k protekcionismu.

Jan Culík | Department | Home