O cem nelze mlcet

"V intenzite vyuzivani nerostnych surovin, vyjadrene srovnatelnou hodnotou tezby na 1 km2 uzemi, je Ceskoslovensko na desatem miste na svete. Intenzita exploatace nerostnych surovin pritom dosahuje patnactinasobku svetoveho prumeru... V CSSR, v zemi s omezenymi prirodnimi zdroji a vysokou koncentraci spolecenskoekonomicke cinnosti, byly jiz v urcitych oblastech vpodstate rezervy a schopnosti prirody k obnove jejich funkci vycerpany... Dalsi rozvoj spolecnosti je proto primo zavisly nikoliv jen na cerpani, nybrz predevsim na obnove zdroju biosfery (voda, puda, vzduch) a v pripade neobnovitelnych zdroju pak na jejich racionalnim vyuzivani..."

To je ovsem citace z roku 1986. Neslo tehdy o disidentsky material, jak by si dnes mohl nekdo pomyslet, ale o Zasady statni koncepce tvorby a ochrany zivotniho prostredi. Impulzem ke zpracovani techto Zasad byl v zahranici, a nakonec i doma, siroce znamy Rozbor ekologicke situace CSSR, ktery v roce 1983 zpracovala Ekologicka sekce Cs. biologicke spolecnosti pri CSAV. Tady byly skutecne poprve v historii Ceskoslovenska shrnuty zakladni dostupne informace o tom, jak je na tom nase priroda, zivotni prostredi a prirodni zdroje.

Ackoliv mel tehdejsi rezim k liberalnejsim postojum na mile daleko, dal pod tlakem okolnosti zpracovat prvni komplexni dokument o celkove velmi neutesenem stavu zivotniho prostredi. Z neho vychazela koncepce reseni nejpalcivejsich problemu: "Ukoly 8. petileteho planu koncentruji pozornost na akutni opatreni, tykajici se predevsim cistoty ovzdusi a vod a udrzeni biologicke funkce pudy a lesa..."

Rezim tehdy ustoupil, kam az musel: jisteze ani o pid vic.

Zadny spech

Celkovy obraz jsme si mohli ucinit teprve po listopadu 1989, predevsim po te, co nove zalozene Ministerstvo zivotniho prostredi CR vydalo komplexni zpravu nazvanou Stav zivotniho prostredi v Ceske republice (tzv. Modra kniha). Podle ni byla CR v te dobe na sestem miste v Evrope v emisich SO2, pres 57% pitnych vod nevyhovovalo prislusne statni norme, 56 % povrchovych vod bylo znecisteno nebo silne znecisteno. Jeste v temze roce zpracovalo ministerstvo tzv. Duhovy program, obsahujici prehled opatreni, jez mela vest k naprave. Vse ve spechu, pri nedostatku uplnych informaci, neuplnem monitorovacim systemu. Spoustu prace bylo jeste treba vykonat.

Obrat pak skutecne nastal. To kdyz se novym ministrem zivotniho prostredi stal Frantisek Benda. S prepracovanim zminenych dokumentu vsak nijak nespechal. Teprve pod tlakem nevladnich organizaci (podobnost s rokem 1986 ciste nahodna) a jiste casti sdelovacich prostredku dal zpracovat navrh Statni politiky zivotniho prostredi, jejiz soucasti byla i zprava o stavu zivotniho prostredi. Mel k dispozici radu podobnych programu, ktere vznikly v zemich OECD nejpozdeji od poloviny osmdesatych let a byly zalozeny na osvedcenych ukazatelich, institutech, nastrojich. Nejmene trikrat vsak vlada shodila dokument se stolu. Az v lete lonskeho roku byla Statni politika zivotniho prostredi prijata. Ovsem bez podrobne analyzy stavu zivotniho prostredi! Verejnost se tak nedozvedela, k jakemu skutecnemu stavu prirody, zdroju, medii se Statni politika vlastne vztahuje, z jakych dat a prognoz vychazi.

O cem se to tedy vlastne rozhodlo? O tom ma zrejme dodatecne informovat dosud nezverejnena Zprava o stavu zivotniho prostredi, kterou ministr Benda predlozil vlade - v lednu 1996. Zpravu o stavu zivotniho prostredi za rok 1994!

Nejasnosti

Co vsak nejvice zarazi, je nesrozumitelnost Zpravy nejen pro radoveho obcana, ale leckdy i pro zasveceneho odbornika. Jen jedna ukazka: podle Zpravy doslo k 17 % snizeni vypousteneho znecisteni vod v ukazatelich BSK5 (biologicke spotreby kysliku). Byvaly namestek ministra zivotniho prostredi Vaclav Vucka zpravu komentuje: "Uvedene znecisteni predstavuje asi 18 tisic tun organicke zateze za rok, produkovane napr. mestem s vice nez 800 tisici obyvateli. S tim ovsem koliduje sdeleni, ze za pomoci podpor Statniho fondu zivotniho prostredi byly ukonceny akce, snizujici toto znecisteni pouze o 697 tun." Vydelime, a zjistime, ze jde o rozdil temer sedmadvacetinasobny. Soucasny namestek ministra Bendy Ladislav Bizek s touto pochybnosti polemizuje v casopise Tyden a uvadi, ze cistici stanice odpadnich vod uvedene do provozu v roce 1994 ve skutecnosti odstranily celkem 20 tisic tun biologickeho znecisteni a cca 16 tisic tun nerozpustnych latek. Nezbyva uzavrit, ze byvaly reditel Vodohospodarske inspekce a byvaly namestek ministra zivotniho prostredi Vaclav Vucka neumi informace Zpravy interpretovat, jak ho poucil matematik Bizek.

Jina zahada se tyka odpadu: jeste v Modre knize MZP uvedlo, ze jejich objem dosahl v roce 1987 626,7 mil. tun, z toho nebezpecnych odpadu bylo 14,65 mil. tun. Ruznymi upravami metodiky evidence odpadu dosla Bendova Zprava k tomu, ze v roce 1994 vzniklo pouhych 50 mil. tun odpadu, z toho 5,4 mil. tun odpadu nebezpecnych. Odvolava se pritom na metodiku OECD a zaroven udava, ze pred uzitim teto metodiky cinil objem odpadu jeste 180 mil. tun za rok, z toho 21 mil. tun odpadu nebezpecnych.

O verohodnosti takovych zaveru musime pochybovat. I pri poklesu produkce odpadu na 180. mil tun za rok by se musila exploatace uzemi snizit temer triapulkrat.

Co rici o Zprave souhrnne? Nedefinuje vychozi stav, jak to dokonce provedla i predlistopadova vlada, tedy vyvoj od udaju z roku 1989, aby bylo zrejme, ktere veliciny vykazuji skutecny pokles, a nakolik se vyvoj priblizil urovni, jez neni nebezpecna lidskemu zdravi a zivotu prirodnich ekosystemu. Zprava nedefinuje jednoznacne standardy a limity, rada udaju prokazatelne neni spolehliva, nemluve jiz o jejich srozumitelnosti. Vysvetleni pricin zlepsovani nekterych ukazatelu je vyslovene voluntaristicke, nebot jej nevysvetluje zejmena poklesem vyroby, ale ucinnosti legislativnich nastroju, tedy jako uspech vladni ekologicke politiky.

K minulosti celem, k budoucnosti zady

Co se tak ze Zpravy skutecne dovidame? Predevsim to, ze stat vedome zanedbava jedno ze svych klicovych poslani, tj. odpovidat primerenym zpusobem na ekologickou vyzvu druhe poloviny tohoto, a bezpochyby celeho pristiho stoleti. Opatreni k ochrane zivotniho prostredi ovsem vyzaduji siroky konsensus, jehoz predpokladem je to, ze obcane jsou co nejuplneji informovani. Jen s jejich podporou lze uskutecnovat ucinnou ekologickou politiku. Proto take prislusne dokumenty OECD vladam clenskych zemi doporucuji pripravovat programy ekologicke politiky ve spolupraci s jejimi hlavnimi adresaty: s prumyslovymi odvetvimi, s obcemi, s nevladnimi organizacemi. Soucasti techto programu jsou ovsem i zpravy o stavu zivotniho prostredi, prave u nich ma tato spoluprace zacinat.

Soucasna podoba vladni ekologicke politiky ma sve socialni, historicke i osobnostni priciny a souvislosti. Osobnostni souvislost je zrejme rozhodujici - ve spolecnosti tradicne nachylne ctit "tatickovske" autority. Ctitel Margaret Thatcherove naplnuje jeji nedavny vyrok: "Politici jsou tu od toho, aby menili, co je nevyhnutelne." Vzdy ostatne pokladal ekologicke problemy za obtezujici marginalii: odtud jeho snaha starosti se zivotnim prostredim a ekologicke vyzvy bagatelizovat, vydavat je za vymysl mocensky neukojenych hysteriku a potencialnich nositelu novych forem totality. Personalni obsazeni uradu ministra zivotniho prostredi je pak uz jen dusledkem nazoru, ze hlavni vaha reseni ekologickych problemu je na znecistovatelich a poskozenych samych...

Odpovida tento postoj ministerskeho predsedy nizkemu "ekologickemu vedomi", nedostatku zajmu nasi verejnosti o stav zivotniho prostredi a otazky ekologicke vyzvy vubec? Tvrdiva se to. Nicmene podle pruzkumu STEM (zverejneneho 23. brezna v ZN) patri mezi oblasti, v nichz bylo za poslednich sest let podle nazoru obcanu dosazeno nejmene uspechu, take zivotni prostredi. Kdo ze to tedy vlastne ma nizke ekologicke vedomi?

Ne, za to, co a jak se deje s zivotnim prostredim, neodpovida Frantisek Benda, ale ideologie neoliberalismu, tak jak ji interpretuje a praktikuje premier. Starost o pouhou uzivu by dnes nemela byt jedinym smyslem politiky. Bez toho, ze se budeme soucasne starat o prirodni zdroje, jde o nebezpecnou jednostrannost, ktera nepatri do teto doby.

Svym vyznavacstvim politiky "laissez faire" se Vaclav Klaus pokousi celit vyzvam jednadvacateho stoleti politickym a ekonomickym instrumentarem stoleti devatenacteho.

JUDr. Vaclav Mezricky, po listopadu 1989 namestek ministra pro zivotni prostredi CR Bedricha Moldana, dnes vedouci katedry prava zivotniho prostredi na Pravnicke fakulte UK.