Nu ano, folklor. S dlouhym o dokonce. Pro leckoho cosi krapet svandovniho, pro jine zas neco pekneho az k uzoufani. Ale pro vetsinu tak trochu smeska obeho: pekne, proc ne - ale s koutkem ust prece jen povislym dolu.

Ten shovivavy pousmesek je docela prirozeny: prinejmensim proto, ze vsechno folklorni je svou vychozi podobou venkovske. Nase narodni civilizace se dve stoleti "zmeststuje"; slavne obrozeni zacina vpadem venkovskeho cesstvi do mest - vesnice nijak moc obrozovat ve smyslu narodnim nepotrebovala. (Nic bych za to nedal, ze "probouzeni" ceskych Nemcu probihalo podobne; to je vsak zas jejich pohadka.) Vsechno folklorni je u nas zatizeno venkovanstvim, ruralnosti, buranstvim - tedy dnes. Muze nam to mestskym zpestrit nas zpusob civilizovanosti jako kus sverazu, nestane se vsak jeji soucasti. Muzeme mit folklor radi, nemuzeme ho vsak prozivat.

Snad o tom svedci i publicisticka moda poslednich let nazyvat folklorem - popr. "dobovymi tanci" - smahem vsecky skutecne i podsouvane notoricke zavedenosti, jez je treba znectit. (I kdyz se naduzivanim kazda metafora meni v klise, jez tim vic zesmesnuje sveho uzivatele.) Jaky obsah ma tohleto slovo pro nezatizene? Podle 1. svazku Slovniku spis. jazyka ceskeho z r. 1960 je folkor jednak "lidova slavnost", jednak ("v starsim pojeti") "lidova kultura vubec". Po dvou desetiletich (1978) ho definuje jednosvazkovy Slovnik spisovne cestiny jako "lidovou kulturu" a "jeji projevy (slovesnost, hudbu, tanec ap.)". Byvale "starsi pojeti" se tedy stalo pojetim soucasnym; snad to i svedci o jakemsi oziveni. Priznacne ovsem je, ze v obou slovnicich se jako charakterizacni doklad uvadi spojeni "slovacky folklor".

Ovsem pro "nespisovneho" uzivatele cestiny znamena folklor, troufam si rict, predevsim lidove zpivani, eventualne predvadene s tancovanim a juchanim v krojich. Malokdo uz sem priradi pohadky, rikadla, zvykoslovi, nerkuli treba architekturu. Zato vsak opravdu - v tom jsou slovniky presne - v slovackem, tedy moravskoslovenskem vyvedeni. Zvlast pro nas v Cechach.

Toto pojeti je myslim starsi nez samo dnesni pojmenovani. Slovo folklor pochazi z anglictiny a dorazilo k nam az jako nazev odborne discipliny. Slovacka pisen ma vsak u nas prinejmensim sto roku (od narodopisne vystavy v Praze) narodotvornou, a tri ctvrte stoleti i statotvornou roli.

Po vzniku ceskoslovenskeho statu hral slovacky "folklor" delikatni roli: jednak priblizoval Cechum slovenskou kulturu, jednak byl vniman jako charakteristikon rodneho kraje prezidenta-zakladatele. (I citovany repertoar "oblibovek TGM" byl cesko-slovacko-slovensky: ceska Ach synku, synku - priznacne s nedozpivavanou treti strofou "nauc se, synecku, hospodarit" - a slovacka "Tece voda, tece" s hybridnim slovensko-ceskym textem.) Kdo chtel, mohl vnimat slovacky folklor jako podporu "ceskoslovensktvi" nebo "cechoslovakismu".

Jinou, ac ne tak docela, roli sehral slovacky "folklor" po unoru 48. Tehdejsi smesce internacionalismu a stalinskeho pojeti naroda otevrel zase prave tomu slovackemu nove moznosti - a taky jej katastrovalne znemoznil. Vsak o tom naramnne presne napsal Kundera v Zertu. Slovacke cimbalovky (zejmena ve zprofesionalizovane podobe) zahltily eter, at byly puvodni, at nove - arci mezi umelymi dostavaly prednost castuskove opusy Anezky Gorlove (Dobre je, dobre je, ze uz neni pana - vzpominate?)

Tak se take stalo (znova viz Kunderuv Zert), ze zahy stacilo predvest treba na prknech Semaforu krojovaneho suhaje, aby se aplaudujici publikum stalo soucasti protirezimni odbojne parodie.

Neuveritelny zlom vsak prisel po okupaci, s tzv. normalizaci. Rezim si sice jistou naklonnost k jihomoravskemu folkloru (pripentlenemu modou vinecka ve sklipcich) ponechaval, ztratil vsak monopol. Zejmena u pisnicek. Jeden z nejprvnejsich "verozvestu" byl u nas Jaroslav Hutka - to kdyz mu zakazali nahravat i zpivat protestsongy; tehdy zacal reinterpretovat moravske lidove ze starych sbirek. A rada dalsich, z nichz asi nejvic zazneli Ulrychovi, kteri z pop-rocku dosli pres "ohlasovky" az k co nejautentictejsim.

Za zminku stoji, ze tehdejsi "obrat ke korenum" poznamenal i oficialni produkci. Mensikovske, bromovske ci jake jeste TV silvestry ztratily svuj rezimotvorny punc; jiste ke svemu i obecnemu prospechu. Stejne tak folklorni festivaly, Straznici pocinaje a regionalnimi fasanky konce.

Snad k tomu prispelo i rozsirene vnimani pojmu folk: to, co bylo dlouho jen ohlasem americkeho "country and western" (s domaci tradici trempirskou, tedy predevsim mestskou), stavalo se pojednou i voditkem k tradicim narodnim. Ostatne americky "folk" je od 60. let inspiraci i v zapadni Evrope.

Dneska se pojmy narod a vlast dostaly div ne do klatby; folklor z te sve puvodni tak zcela nevybredl; ale folk a folkovy se maji celkem k svetu, a obsahy se pritom sblizuji. Neni to nakonec povzbudive?

Jan Culík | Department | Home