Globalizace hospodareni je hlavni tema casopisu DER SPIEGEL (39/96). Na prvnich strankach novin se sice politikove pretahuji o evropskou integraci a nasi komuniste obcas harasi "vyprodejem", za kulisami vsak mezitim probiha proces daleko radikalnejsi. Svetove hospodarstvi se prekotne integruje. Za poslednich 50 let se prumerne celni sazby snizily ze 40 na 5%, objem obchodu roste dvakrat rychleji nez objem produkce a objem primych investic do zahranici vzrostl za poslednich deset let ctyrikrat. Objem svetoveho obchodu vzrostl za dvacet let sestkrat a jeho hlavni cast se odehrava mezi Severni Amerikou a Asii. Nejvetsim partnerem EU je take Asie, na druhem miste USA a zhruba polovicni je objem jejich vymen s Vychodni Evropou vcetne Ruska.

Mezi patnacti firmami s nejvetsim obratem je jedenact (!) japonskych, ctyri americke a jen jedna evropska: britsko-holandsky Royal Dutch Shell. Obrat te nejvetsi - Mitsubishi - se zhruba rovna domacimu produktu (nikoli rozpoctu) Rakouska a i obrat te nejmensi, patnacte, je vic nez produkt Ceske republiky. I firma na padesatem miste ma vetsi obrat nez je nas statni rozpocet. Pritom "nadnarodni" uz dnes nejsou jen obri skupiny, nybrz i desetitisice strednich a malych firem. Velke penize vzdycky znamenaji take jistou moc, ale obavy evropskych narodohospodaru miri spise jinam: k danovym unikum. Velke firmy totiz jednaji presne podle "zakona komparativnich vyhod": vyuzivaji priznive infrastruktury vyspelych zemi, ale danova priznani vyplnuji uplne jinde, treba na Bahamach. Co by se proti tomu dalo delat, zatim nikdo nevi. A zrejme jen mimoekonomicke sily ci prekazky brani tomu, aby se tak zacali chovat vsichni: to by totiz byla katastrofa. Tentokrat bez nadsazky.

Jan Culík | Department | Home