... kdyz to nejde z jeho, je prvni vec, ktera cloveka napadne, kdyz si precte velkolepou nabidku sazky, kterou ucinil sefredaktor Lidovych novin Jefim Fistejn predsedovi hnuti DUHA Jakubu Patockovi. Ma si vybrat pet libovolnych ukazatelu stavu zivotniho prostredi a on mu zaruci, ze za deset let na tom budou lepe nez dnes.

Pobaveni nad obskurni nabidkou vsak vydrzi jen kratce a na jeho misto nastoupi pocit hruzy. Nejen z toho, cim je navrh sazky podepren, ale predevsim z obecnejsich dusledku toho vseho. Tam, kde J. Patocka argumentuje predevsim vecne, nabizi totiz sefredaktor "prominentniho" deniku jen slepou viru (nektere radoby odborne argumenty, ktere v textu uvadi, bude lepe prejit milosrdnym mlcenim).

Svuj universalni optimismus stavi J. Fistejn predevsim na citovani nekolika katastrofickych scenaru z historie, ktere se neuskutecnily. Z toho pak vyvozuje, ze lidsky genius najde nakonec reseni vzdy a vseho. Nesmyslnost takove uvahy je zjevna: ke kazdemu jednomu "nepovedenemu" katastrofickemu scenari lze uvest jednu realnou ci potencialni katastrofu, kterou nikdo necekal. Tusil snad nekdo v polovine tricatych let, co bude druha svetova valka a holocaust? Tusil snad nekdo v okamziku zniceni Hirosimy, ze za dvacet let bude preziti sveta zaviset na zdravem rozumu nekolik panu (soudruhu), kteri maji prst na nuklearnim knofliku, a na bezchybnem chodu jejich ridicich pocitacu? Tusil snad nekdo, ze lide jednou dokazi otravit more ?

Po tom vsem, po vsech tech historickych optimismech delnicke tridy, ktere nas malem staly zivot, by hlasatele vseresiciho lidskeho genia poroucejiciho jednou vetru desti, jindy genetice a historii snad jiz mohli byt trochu pouceni. V dobe globalnich rizik a globalnich dusledku lidske cinnosti dostava totiz i jejich ruska ruleta optimismu globalni a absolutni rozmer: kdyby jim to jen jednou nevyslo, nemusel by jiz nikdo na svete - vcetne jich samotnych - dostat druhou sanci.

Ekologicti aktiviste jako Jakub Patocka se pak proste jen odmitaji teto podivne hry o budoucnost ucastnit. I kdyby jen minimalni cast obav, ktere chovaji, byla dostatecne podlozena, staci to, aby se ruleta o preziti neroztacela - odborne se tomu rika princip predbezne opatrnosti.

Odmitnou-li tento princip politici, neni na tom nic divneho: optimismus se slevou je koneckoncu jednim z nejlepsich artiklu, ktere mohou nabizet, najdou-li dostatecne lehkoverne kupce. Neco jineho jsou ovsem novinari. Jejich ukolem prece nikdy nebylo spolecnost konejsit a ukolebavat v sebeuspokojeni. Zasada, ze novinar se ma ozvat, existuje-li byt jen naznak moznosti poruseni demokracie, plati i pro ekologicka rizika: existuje-li byt jen naznak moznosti poruseni ekologicke rovnovahy ...Jsem si jist, ze kdyby Jefim Fistejn odhrnul zavoj sve slepe viry, musel by videt, ze Jakub Patocka nabizi vice nez naznak. Pak by se mozna i zachoval jako novinar.

Za pozornost stoji letma zminka J. Fistejna o Jeremiasovi a Izaiasovi. Pomineme-li jeho dezinterpretaci, nabizi se skvela paralela: vzdyt prave oba proroci nabizeji ke svym kataklyzmatickym vizim vysostne optimistickou alternativu zalozenou ne na vire v samospasitelnost lidstva, nybrz na prijeti boziho radu. Od starozakonnich proroku k dnesnim ekologum jde tedy stale o totez: clovek rad netvori, ale pouze hleda, kdyz jej najde, musi se mu podridit. A opet, stejne jako tehdy smeruji i dnes ke zhoube ti, kteri tvrdi, ze to dokazi vymyslet lepe nez Buh. Nam ostatnim nezbyva nez verit v Duhu (Gen.9,13), ze nas nestrhnou sebou.

Jan Culík | Department | Home