Scena jak vystrizena z absurdniho divadla: siroke usmevy hluboko zariznute do tvari, pravice "pumpujici" jak o zivot - Jiri Ruml predava novinarskou cenu Ferdinanda Peroutky Jirimu Jesovi. Pojmy teoreticke fyziky mohou tento moment skvele popsat - protiklady se stretnou, vysledkem je prudky vyron radosti a protiklady zanikaji.

Na jedne strane clovek, ktery cast sve soucasne novinarske legitimity odvozuje od skutecnosti, ze byl v padesatych letech veznen. Na druhe ten, kdo k nastoleni veznitelskeho systemu prispel znacnou merou.

A z jineho uhlu: Jiri Ruml svou samizdatovou novinarskou praci prispel k likvidaci rezimu, ktery kdysi budoval. Vyrazne se podilel na okamziku jeho padu a tento okamzik ho pak definitivne odvedl z zurnalistiky do politiky.

Proti nemu Jiri Jes postavil svuj navrat do zurnalistiky zcasti na agresivni bagatelizaci tohoto okamziku zmeny. Ve svych publicistickych textech odhaloval "podivne shody okolnosti" provazejici udalosti 17. listopadu. Na jejich zaklade pak usuzoval na jakesi podvodne spolceni komunistickeho rezimu s disentem. (Nutno priznat, ze na rozdil od hlavniho odhalovatele pozadi pana Dolejsiho pouzival Jes podstatne kultivovanejsi jazyk.)

A jeste jednou kolem: byla to predevsim "Rumlova" komise, kdo vyvracel (mimo jine i) Jesovy vymysly o listopadovem spiknuti. Muzeme si byt takrka jisti, ze pri blizsim ohledani by se nasly jeste dalsi podnetne vztahy. Dosud recene by vsak pro odhaleni absurdniho pozadi "pumpovaci" sceny melo bohate stacit. Peroutku jako novinare zname dostatecne. Peroutku jako puvodce absurdnich scen ceske reality teprve poznavame. Jako domaci ukol si muzete promyslet odpoved na otazku: tesila by ho tato nova role, anebo ne?

Daniel Kummerman

Jan Culík | Department | Home