Tisickrat muzeme opakovat prumernemu urednikovi z zivnostenskeho nebo financniho uradu, ze vykonava "verejnou sluzbu", ze tedy ma "slouzit verejnosti". Stejne mu nevezmeme presvedceni, ze on je tu vrchnosti a my jsme jeho poddanymi. Vubec na celem fungovani statni spravy je hodne stredovekeho.

Tak treba ona vseprostupujici korupce: urednik se ji nedopousti tu a tam po nejakem prohranem mravnim boji, naopak - chape ji jako zcela prirozenou instituci ne nepodobnou nekdejsimu regalu, jimz panovnik zajistoval ekonomickou existenci svych vazalu. Razitko jako drive pecet je tu od toho, aby vynaselo soukromy zisk svemu "majiteli". Nas urednik se totiz chova k vecem, pravum, lidem sverenym do jeho pravomoci patrimonialne: ne jako jejich docasny spravce, ale jako jejich vlastnik.

Nelze se divit, kdyz ti, co jsou "nad nim" - poslanci, ministri - nejenze mu v tom nebrani, ale naopak jdou prikladem. Naposledy o tom presvedcili zakonem, ktery jim priznava "odchodne" ve vysi tri platu. Poslancum nalezi i v pripade jejich znovuzvoleni! Proc, jako nahrada za predvolebni stresy?

Obycejnemu smrtelnikovi se dostane podobne vyhody jen tehdy, je-li s nim z organizacnich duvodu rozvazan pracovni pomer. Poslanci sice mohou prijimat zakony, ale ne jakekoli. Rozhodne by tak nemeli nazyvat soukroma privilegia, ktera porusuji ustavni zasadu rovnosti. A jsou tu i dalsi priklady: vyvlastnovani pulky Male Strany, zneuzivani poslanecke imunity. Ti nahore se asi ceni hodne vysoko, kdyz se vyvysuji nad principy, jimiz se ma ridit (s)prosty lid. Kohopak ten bude volit? Proti odmenam byli jen republikani...

Jan Culík | Department | Home