Bohate zeme pritahuji imigranty ze vsech koutu sveta. A protoze se samy zaroven vylidnuji, nemohou se ani prilis branit. Dokud to byli jednotlivci prichazejici zblizka, v nove spolecnosti se tise asimilovali a nic zleho se nedelo. V dobach konjunktury si je jako "hosty" dokonce sami zvali na neprijemne prace. Pak se ovsem "gastarbeiteri" zacali usazovat, a prichazeli dalsi a dalsi. Tam, kde uz dnes tvori 10% obyvatelstva a vic, jako treba ve Svycarsku a Svedsku, zacinaji starosti. Domaci v nich vidi konkurenci a tu a tam provedou i nejakou nasilnost. Takzvana xenofobie mozna neni jen projev lidske zvrhlosti, ale docela obycejna reakce na neco, nac nejsme proste zvykli. Dokonce ani v USA uz prislovecny melting pot jaksi netavi a demografove odhaduji, ze nekdy v roce 2010 se yankeeove stanou mensinou. A nad tim uz jen malokdo mavne rukou: to bude jina spolecnost.

Trochu neobvykly nazor nedavno publikoval znamy etolog I. Eibl-Eibesfeld, zak Konrada Lorenze. Podle Eibesfelda neni souziti lidi ruznych kultur primo vedle sebe vubec prirozene. Kdyz se skupinka ptaku nejak odlisi ve svem chovani, treba prejde na jiny zpusob zpevu nebo potravy, prirozene se od vetsiny oddeli. Ta by ji totiz bud asimilovala zpatky, anebo proste znicila. Eibesfeld uznava cenu rozmanitosti: kazdy druh a kazda mutace predstavuje novy pokus o zivot, a pokud se podari, take jakesi dalsi pojisteni zivota pro vsecky pripady. Podobne i kultura a civilizace. Jenze ruznost je cenna prave proto, ze je ruzna, a to v zadnem melting potu dlouho nebude. Bud se prizpusobi, to jest vzda sve odlisnosti, anebo nastane boj kdo s koho - a ruznosti zase ubyde.

K Eibesfeldovym argumentum bychom mohli pridat jeste dalsi. Tak uz ve starovekych stredomorskych mestech, prvnich multikulturnich spolecenstvich na svete, se prirozene tvorily treba recke, foinicke nebo zidovske ctvrti. I v dnesnich velkomestech maji mensiny tendenci usidlovat se spis pohromade - at uz z obavy pred nasilim, anebo proste proto, aby zily spolu. Dosavadni strategie se tomu snazily spis celit, protoze treba cernosske ctvrti v USA jsou jiste problem sam pro sebe. Na druhe strane, etologicke argumenty nesmime jiste precenovat: lide se od zvirat nepochybne lisi a jejich kultury ziji ze styku a vymen. Zejmena ta evropska zacala setkanim kultur a v ruznych stretech vzdycky zila. Nicmene asi stoji za to znovu rozmyslet, o co nam vlastne jde.

Eibesfeldova rada je prosta: co nejmene imigrace, a kdyz, tak z kulturne blizkych krajin. To je ovsem cesta asimilace. Nekdy to muze byt ta nejlepsi - nebo aspon nejjistejsi - ale pak nema smysl mluvit o multikulturalite. Jde-li nam opravdu o ruznost, stoji za uvahu, zda nejsou oddelene ctvrti prece jen jistejsi a mene konfliktni, nez ideal peti ruznych kultur v jednom panelaku. To muze dobre fungovat, dokud je vseho dost a vsem se jakz takz dari. Jakmile vsak zacnou lezt tlusta do tenkych, jsou dosavadni zkusenosti vic nez varovne.

Jan Culík | Department | Home